22 C 294/2024-50 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky 180 112 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 180 112 Kč za období od 12.5.2024 do zaplacení, představující dlužné nájemné a úhrady za poskytované služby spojené s užíváním nemovitosti, bytu č. , hodnota, ve , Anonymizováno, . nadzemním podlaží domu na adrese , adresa, , a to dle smlouvy o podnájmu bytu ze dne , datum, . Žalovaný svůj dluh co do důvodu a výše původně uznal Dohodou o uznání závazku sepsanou mezi účastníky dne , datum, následně také dne , datum, . V Dohodě o uznání závazku se žalovaný zavázal dluh uhradit ve splátkách. Žalovaný ničeho neuhradil, dostal se do prodlení, žalobce proto požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení od data následující po sepsání uznání dluhu, tj. ode dne , datum, až do zaplacení.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.3. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu bez řádné omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl o věci v nepřítomnosti žalovaného na základě obsahu spisu a provedených důkazů.4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:5. Z Nájemní smlouvy na družstevní byt ze dne , datum, bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , jako vlastník a pronajímatel, přenechala žalobci, jako nájemníkovi, k užívání byt č. , hodnota, o velikosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve , Anonymizováno, . nadzemním podlaží domu na adrese , adresa, .6. Ze Smlouvy o podnájmu bytu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce, jako nájemce, přenechal žalovanému, jako podnájemci, k užívání shora uvedený byt. Žalovaný byl dle smlouvy povinen hradit k rukám žalobce nájemné ve výši 11 000 Kč měsíčně a zálohy za služby spojené s užíváním bytu ve výši 4 500 Kč měsíčně vždy do 20. dne příslušného měsíce.7. Z Dohody o ukončení nájmu bytu a dohody o uznání závazku uzavřené mezi účastníky řízení dne , datum, bylo zjištěno, že k ukončení nájmu předmětného bytu mezi účastníky došlo ke dni , datum, . Dále byl vyčíslen dluh žalovaného na nájemném a vyúčtování služeb ke dni , datum, částkou 115 612 Kč, kdy žalovaný současně prohlásil, že tento dluh uznává co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit žalobci ve splátkách. Dohoda je opatřena vlastnoručními podpisy účastníků.8. Z Dohody o uznání závazku uzavřené mezi účastníky řízení dne , datum, bylo zjištěno, že byl vyčíslen dluh žalovaného na nájemném a vyúčtování služeb ke dni , datum, částkou 64 500 Kč. Dále účastníci učinili nesporným dluh za předchozí období (dříve žalovaným uznaný dluh) v částce 115 612 Kč. Žalovaný rovněž prohlásil, že tento dluh (v celkové výši 180 112 Kč) uznává co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit žalobci ve splátkách. Dohoda je opatřena vlastnoručními podpisy účastníků.9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:10. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že nárok žalobce na zaplacení částky 180 112 Kč je důvodný, neboť žalovaný dluh v této výši výslovně uznal, čímž došlo k naplnění podmínek § 2053 o. z. Uznání dluhu má konstitutivní účinky a zakládá vyvratitelnou domněnku existence dluhu. Žalovaný v řízení netvrdil žádné skutečnosti, kterými by nárok žalobce zpochybňoval, ani netvrdil, že by dlužnou částku uhradil nebo že by nárok žalobce jinak zanikl. Soud proto žalobě v této části zcela vyhověl.14. Pokud jde o příslušenství, konkrétně zákonný úrok z prodlení, z provedeného dokazování soud zjistil, že žalovaný uznal svůj závazek vůči žalobci, avšak v dohodách o uznání závazku ze dne , datum, a , datum, nebyla sjednána konkrétní splatnost jednotlivých plnění. Vzhledem k absenci ujednání o splatnosti soud dovodil, že splatnost závazku nastala až doručením žaloby žalovanému, kterým byl žalovaný vyzván k plnění. Tento závěr odpovídá ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Doručením žaloby žalovanému, v tomto případě dne 16.12.2024, došlo k jednoznačné výzvě k plnění, a tím i ke vzniku povinnosti plnit. Soud proto přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tj. ve výši 14,75 % ročně od 17.12.2024 do zaplacení. Ve zbytku, tj. co do úroku z prodlení za období před tímto datem, byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce měl ve věci úspěch pouze částečný. K rozhodnému dni , datum, celková hodnota sporu činila 217 040,24 Kč, vypočtená jako součet jistiny 180 112 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 180 112 Kč za období od 12.5.2024 do 2.10.2025. V rozsahu, v němž se žalobce domáhal úroku z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 180 112 Kč za období od 12. 5. 2024 do 16. 12. 2024 v částce 15 823,77 Kč, byla žaloba zamítnuta; v tomto rozsahu, tj. v 7,3 % celkové hodnoty sporu, měl úspěch žalovaný. Úspěch žalobce tak představuje 92,7 %. Soud tedy přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 34 940,30 Kč, přičemž tato částka představuje 85,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 92,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 7,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 006 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 180 112 Kč sestávající z částky 8 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 370 Kč ve výši 5 537,70 Kč. V případě plného úspěchu by tedy žalované na náhradě nákladů řízení náležela částka 40 913,70 Kč, pročež se v případě úspěchu 85,4 % jedná o částku 34 940,30 Kč.16. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.