22 C 324/2025-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit celkovou částku 22 131 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi účastníky dne , datum, pro odběrné místo na adrese , adresa, , s počátkem dodávky dne , datum, . V souladu s touto smlouvou byla žalovanému dodávána elektřina. Žalobce vyúčtoval žalovanému dodanou elektřinu za období od 2.11.2024 do dne 28.1.2025 fakturou č. , hodnota, na částku 22 131 Kč, která byla splatná dne 17.2.2025. Žalovaný nesplnil své povinnosti a neuhradil žalobci fakturou vyúčtovanou dodanou elektřinu. Žalovaný byl k úhradě výše uvedené pohledávky písemně vyzván předžalobní výzvou. Do dnešního dne však neuhradil ničeho.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdil ani neprokazoval žádné skutečnosti.3. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že žalobce jako obchodník a žalovaný jako zákazník uzavřeli dne , datum, smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo na adrese , adresa, , s počátkem dodávky dne , datum, (prokázáno smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny). Žalobce vyúčtoval žalovanému dodanou elektřinu za období od 2.11.2024 do dne 28.1.2025 fakturou č. , hodnota, na částku 22 131 Kč, která byla splatná dne 17.2.2025 (prokázáno fakturou č. , hodnota, ).5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), kdy povinnosti výrobce nebo obchodníka s elektřinou ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby koresponduje povinnost zákazníka zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Poplatky za odeslání upomínek jsou požadovány v souladu s obchodními podmínkami žalobce. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobci fakturou vyúčtovanou dodanou elektřinu a poplatky, ani že tento nárok žalobce jinak zanikl, soud důvodné žalobě vyhověl.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 701 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 886 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 131 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.8. Z vlastní činnosti soudu je známa značná četnost případů, ve kterých byl u zdejšího soudu podán žalobcem návrh na zahájení řízení na stejném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech jako ve věci projednávané. Znalost soudu o obsahu návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu podaných u Okresního soudu v Liberci žalobcem ve věci neuhrazené fakturace za dodávky energií, je důvodem, proč soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jde o skutkově obdobné věci. Ve světle judikatury Ústavního soudu se jedná o takové skutkové vymezení nároku, jenž se jen v minimální míře odlišuje od jiných návrhů na zahájení řízení podaných žalobcem. Totiž právě tato minimální míra odlišností činí se sepsání návrhu na zahájení řízení pouhý administrativní úkon, za který by měla být přiznána nižší než obvyklá odměna za úkon právní služby. Nezbytné označení žalované a výši pohledávky, stejně jako označení konkrétního časového období, za nějž je příspěvek nárokován, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění a to i bez ohledu na skutečnost, že v daném případě vymáhaná částka přesahuje částku bagatelní. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.9. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř..