12 C 184/2025-32 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost , Anonymizováno, (dříve , datum, být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry, Anonymizováno, prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách , Anonymizováno, zaslal žalovaný předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Původní věřitel identifkoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, .2. Usnesením ze dne , datum, č.j. , spisová značka, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila žalobu, konkrétně uvedla skutková tvrzení a doplnila důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované strany a doložila potvrzení o poskytnutí úvěru.3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.4. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. b) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.5. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr, kdy maximální úvěrový limit činil , částka, . Částka prvního čerpání úvěru měla činit , částka, . Na výzvu soudu ohledně doplnění žalobních tvrzení žalobkyně sdělila, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši , částka, (konkrétně dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, , kdy peněžní prostředky měly být zaslány na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, ). Pro úplnost soud uvádí, že v původním žalobním návrhu žalobkyně tvrdila zcela odlišné skutečnosti, kdy peněžní prostředky měly být zaslány na účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS: , var. symbol, . Žalobkyně však svá tvrzení nedoložila žádnými konkrétními důkazy, kterými by prokázala, jaké konkrétní částky zaslala na účet žalovaného, tj. kdy a z jakého účtu, jak probíhalo splácení a kdy došlo k zesplatnění úvěru. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný po dobu trvání úvěru celkem čerpal finanční prostředky ve výši , částka, nebyla prokázána a jsou v rozporu s doloženou úvěrovou smlouvou, kde je maximální úvěrový limit , částka, . Žalobkyně ani po doplnění skutkových tvrzení neprokázala, kolik žalovaný a kdy čerpal peněžních prostředků, zda a kdy uhradil nějakou částku a pokud ano, jak tato byla započítána. Žalobkyně rovněž nedoložila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když pouze odkazuje v tomto směru na lustrace z veřejně dostupných databází (ostatně žádné výsledky lustrace a ověřené bonity žalovaného nepředložila).6. Právně měla být uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.). Za situace, kdy nebyly k dispozici nejen důkazy, ale ani tvrzení o konkrétních příjmech a výdajích, a nebylo (nemohlo) tak být prokázáno, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, skutečně by bylo možné uvažovat dle §§ 86 a 87 z. s. ú. toliko o vrácení toho, co bylo poskytnuto, jak sama žalobkyně i naznačovala již v žalobě. Jedná se o speciální bezdůvodné obohacení v režimu tohoto zvláštního předpisu, kdy se vrací to, co bylo (prokazatelně) poskytnuto a dosud nebylo případnými platbami ještě vráceno, a to v době přiměřené možnostem žalovaného.7. Prvotním předpokladem však je, aby žalobkyně prokázala, že žalovanému vyplatila peněžní prostředky v tvrzené výši (listinné důkazy, které předložila žalobkyně nejsou dostačující, jedná se pouze o interní počítačové sestavy, ale chybí doklad o tom, že peněžní prostředky byly odeslány na účet žalovaného. Nebylo prokázáno, kolik žalovaný na jistinu uhradil. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil před postoupením pohledávky celkem , částka, nebyla ničím doložena. S ohledem na výše uvedené pak soudu nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Kdy ve věci úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.