13 C 64/2026-21 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně v řízení uplatnila nároky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 11. 2023, kterou se žalovaným uzavřela společnost , právnická osoba, ., a na základě které žalovanému poskytla tentýž den 20 000 Kč. Úvěr měl být splacen ve 24 pravidelných měsíčních splátkách a zcela tak uhrazen i se smluvním úrokem 86,12 % p. a. dne 21. 11. 2025, pro prodlení se splátkami byl ale 25. 8. 2024 zesplatněn.2. Žalobkyně, která nároky ze smlouvy nabyla dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025, konkrétně nárokovala 13 684,82 Kč na smluvním úroku s tím, že má být přiznán pouze za období od poskytnutí úvěru do zesplatnění a spolu s jistinou pak žalovala (při úhradách žalovaného 12 620 Kč) částku 21 064,82 Kč celkem, jakož i zákonný úrok z prodlení z této částky ode dne 26. 8. 2024 do zaplacení.3. Žalovaný se k jednání nedostavil, nemohl tedy nároky žalobkyně nejen relevantně uznat, ale ani učinit žádná tvrzení nespornými. Na žalobkyni tak zůstalo, aby všechna pro věc potřebná tvrzení uvedla a prokázala.4. Žalobkyně v žalobě nenavrhla v podstatě žádný důkaz s výjimkou dotazu na banku k vlastnictví účtu. Ve zbývajícím rozsahu hovořila o tom, že se něco stalo podle konkrétních dokumentů. I laikům bez zastoupení se běžně daří řádně navrhnout důkazy, zde je zastoupena žalobkyně profesionálem, a přesto důkazy konkrétně navržené a označené nejsou. Soud tak jen z odkazu na konkrétní listiny dovozoval, které měla žalobkyně vůbec na mysli provést.5. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k vedení tohoto řízení s tím, neboť smluvní vztah neuzavírala sama žalobkyně, ale , právnická osoba, ., která rovněž měla prostředky vyplácet. Jelikož by cokoliv mohlo být přiznáno jen skutečně k tomu oprávněné osobě, provedl soud důkaz smlouvou o postoupení pohledávek z 12. 2. 2025. Tu žalobkyně alespoň v žalobě uvedla jako svůj nabývací titul k pohledávce, byť spíše v rovině pouhého tvrzení.6. Samotná smlouva ovšem postoupení nedokládá, konkrétně v ní žádné pohledávky uvedené nejsou, obsahově jde toliko o rámcovou smlouvu ujednávající pravidla, za jakých budou teprve uzavírány dílčí smlouvy o postoupení, kde se budou postupovat konkrétní pohledávky. Předpokládá se podle ní datový soubor, ve kterém by měly být uvedeny pohledávky vybrané předem stanoveným mechanizmem k postoupení, po zaslání takového souboru na danou emailovou adresu. O tom se však žalobkyně nijak ani nezmínila, a s ohledem na její nepřítomnost při jednání, kdy nemohla být nejen vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů, ale ani poučena o následcích nevyhovění této výzvě, nebylo také možné ani nic dalšího zjistit. Lze tak skutkově uzavřít, že žalobkyně neprokázala ani to, že by od poskytovatelky úvěru nabyla pohledávku za žalovanou, pokud by skutečně existovala.7. Právně měla být uzavřena mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.). Za situace, kdy nebyly k dispozici nejen důkazy, ale ani tvrzení o konkrétních příjmech a výdajích, a nebylo (nemohlo) tak být prokázáno, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, skutečně by bylo možné uvažovat dle §§ 86 a 87 z. s. ú. toliko o vrácení toho, co bylo poskytnuto, jak sama žalobkyně i naznačovala již v žalobě.8. Jedná se o speciální bezdůvodné obohacení v režimu tohoto zvláštního předpisu, kdy se vrací to, co bylo (prokazatelně) poskytnuto a dosud nebylo případnými platbami ještě vráceno, a to v době přiměřené možnostem žalované, směrem do budoucna. Lhůtu pro vydání stanovuje soud ve svém rozhodnutí, z neplatných ujednání nelze vycházet, a rozhodné nejsou ani případné výzvy k plnění, neboť je splatnost takto stanovena speciálním právním předpisem.9. Prvotním předpokladem však je, aby žalobkyně ve smyslu § 1879 o. z. a násl. prokázala, že skutečně nabyla konkrétně pohledávku za žalovanou od poskytovatelky úvěru, a právě ona tedy má na takové plnění nárok. Jelikož se tak nestalo, ze smlouvy o postoupení, jediného v žalobě alespoň zmíněného dokladu k tomu, toto nevyplynulo, již jen z tohoto důvodu nemohlo být žádné plnění žalobkyni přiznáno. Nemělo tak smysl již dále řešit, kolik z poskytnuté jistiny nebylo dosud vráceno, ani zda žalovaný je či není v tuto dobu schopen splátek, či v jaké výši.10. Soud tak žalobu zamítl, když se žalobkyně nedostavila k jednání a nebylo ji tak možné vyzvat k potřebným doplněním jak tvrzení, tak označení důkazů. Svou neúčastí se této výhody vzdala, a odročovat jednání z tohoto důvodu nelze. Mj. by to nemělo ani smysl, neboť s koncem prvního jednání nastala tzv. zákonná koncentrace řízení dle § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a nic dalšího by poté již žalobkyně uvádět ani nemohla, resp. soud by k tomu nemohl přihlížet.11. V řízení byl úspěšný žalovaný, který má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Ty mu ale žádné nevznikly, proto nebyly nikomu přiznány.