16 C 273/2025-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit výše uvedenou částku s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení. Žalobu pak odůvodnila tím, že s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a smlouvu o dodávkách plynu pro odběrné místo na adrese , adresa, . Žalobkyně pak žalované vyúčtovala fakturou č. , hodnota, na částku 32 151 Kč, splatnou dne 23. 9. 2023, na kterou žalovaná uhradila pouze 23 698 Kč. Fakturou č. , hodnota, pak vyúčtovala dodávky v částce 24 798 Kč, splatnou 6. 3. 2024, na kterou žalovaná uhradila pouze 6 000 Kč. Fakturami č. , hodnota, č. , hodnota, a č. , hodnota, , splatnými dne 18. 9. 2024 pak byly vyúčtovány smluvní pokuty po 2krát 200 Kč a 4 000 Kč. Ke dni podání žaloby pak činila dlužná částka 31 651 Kč. Žalobkyně pak vyzvala žalovanou k úhradě dluhu upomínkou ze dne 24. 3. 2025. Žalovaná pak nic dalšího neuhradila.2. Účastníci řízení byli soudem ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude souhlas s tímto postupem soudu předpokládán ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně ani žalovaná se k postupu soudu nevyjádřila. Soud proto rozhodl bez nařízení jednání, vycházeje z obsahu spisu a listinných důkazů.3. Svá v žalobě uvedená tvrzení doložila žalobkyně listinnými důkazy, a to smlouvou o sdružených dodávkách elektřiny a o dodávkách plynu ze dne , datum, , všeobecnými obchodními podmínkami smlouvy, předmětnou fakturací a předžalobní upomínkou ze dne 24. 3. 2025. Z těchto listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a dodávkách plynu pro odběrné místo na adrese , adresa, . Žalobkyně pak žalované vyúčtovala fakturou č. , hodnota, na částku 32 151 Kč, splatnou dne 23. 9. 2023, na kterou žalovaná uhradila pouze 23 698 Kč. Fakturou č. , hodnota, pak vyúčtovala dodávky v částce 24 798 Kč, splatnou 6. 3. 2024, na kterou žalovaná uhradila pouze 6 000 Kč. Fakturami č. , hodnota, č. , hodnota, a č. , hodnota, , splatnými dne 18. 9. 2024 pak byly vyúčtovány smluvní pokuty po 2krát 200 Kč a 4 000 Kč. Ke dni podání žaloby pak činila dlužná částka 31 651 Kč. Žalobkyně pak vyzvala žalovanou k úhradě dluhu upomínkou ze dne 24. 3. 2025. Žalovaná pak nic dalšího neuhradila, a v řízení k předmětu žaloby nic netvrdila ani neprokázala uhrazení dlužné částky.4. Za této situace pak má soud za prokázané, že u žalovaného došlo neuhrazením dodané elektřiny k porušení uzavřené smlouvy. Podmínky podnikání v energetických odvětvích potom stanoví zákona č.485/2000 Sb., spolu s prováděcími předpisy. Žalovaná měla mimo jiné povinnost za odebranou elektřinu a plyn řádně platit sjednané zálohy, a vyúčtování. Soud proto uložil žalovanému povinnost k úhradě celkové dlužné částky včetně úroku z prodlení, a to podle ustanovení § 1970 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úroky z prodlení.5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch, a soud proto přiznal žalobci náklady řízení v plné výši, a to 1 267 Kč za soudní poplatek, náklady za právní zastoupení advokátem dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2, vyhlášky č.177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen AT), za převzetí věci a předžalobní upomínku, 3 úkony po 700 Kč, dále dle § 14b odst. 5, 3 režijní paušály po 450 Kč. K nákladům právního zastoupení pak také náleží 21 % DPH, které je právní zástupce žalobkyně registrovaným plátcem. Náklady celkem 4 171 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění, a to i bez ohledu na skutečnost, že v daném případě vymáhaná částka přesahuje částku bagatelní. Z vlastní činnosti soudu je známa značná četnost případů, ve kterých byl u zdejšího soudu podán žalobcem návrh na zahájení řízení na stejném vzoru ve skutkově a právně obdobných věcech jako ve věci projednávané. Znalost soudu o obsahu návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu podaných u Okresního soudu v Liberci žalobcem ve věci neuhrazených faktur, je důvodem, proč soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jde o skutkově obdobné věci. Ve světle judikatury Ústavního soudu se jedná o takové skutkové vymezení nároku, jenž se jen v minimální míře odlišuje od jiných návrhů na zahájení řízení podaných žalobcem. Totiž právě tato minimální míra odlišností činí se sepsání návrhu na zahájení řízení pouhý administrativní úkon, za který by měla být přiznána nižší než obvyklá odměna za úkon právní služby. Nezbytné označení žalované a výše pohledávky, stejně jako označení konkrétního časového období, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.6. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.