19 C 167/2025-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhá, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu částku celkem , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, na základě které byl dne , datum, žalovanému poskytnout úvěr ve výši , částka, . Úvěr byl vyplacen formou bezhotovostního převodu, a to na zvolený účet žalovaného pod variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet dle podmínek Smlouvy s příslušenstvím (úrokem, poplatky, náklady na upomínání), a to do 30 dní od jeho poskytnutí. Žalovaný však porušil svoji povinnost řádného splácení úvěru, kdy poskytnutý úvěr nesplatil tak, jak se zavázal ve Smlouvy a dostal se tak do prodlení s jeho úhradou.2. Žalobce se rovněž domáhá příslušenství pohledávky, vyplývající ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Za poskytnutí úvěru dle smlouvy náleží žalobci sjednaný řádný úrok ve výši , částka, a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, čímž se dostal do prodlení. V jeho důsledku vznikla žalovanému povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši , částka, , náklady na upomínky ve výši , částka, a dále smluvní pokutu z prodlení sjednanou ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny, která s ohledem na smluvní limit činí celkem , částka, .3. Původní věřitel před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to na základě informací poskytnutých žalovaným i údajů z veřejných evidencí. Na základě tohoto posouzení dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr řádně a včas splácet, a o rozhodnutí úvěr poskytnout byl žalovaný vyrozuměn elektronicky.4. Pohledávku vyplývající z úvěrové smlouvy původní věřitel postoupil na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , která tuto pohledávku postoupila na společnost , Jméno žalobce, ., IČO , IČO žalobce, , tedy žalobce. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění.5. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nepopřel a žádné důkazy nenavrhl. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil, o jeho odročení však nepožádal. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.6. Z listin založených ve spise, zejména ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , potvrzení o vyplacení úvěru, listin o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, . Soud měl dále za zjištěné, že pohledávka byla postupně postoupena až na žalobce, který je proto ve věci aktivně legitimován. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil.7. Žalobce dále tvrdil, že původní věřitel před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a to na základě informací poskytnutých žalovaným i údajů z veřejných evidencí. K tomuto tvrzení však žalobce neuvedl žádné konkrétní rozhodné skutečnosti o příjmech, výdajích, závazcích či celkové finanční situaci žalovaného, z nichž by bylo možno dovodit, jakým způsobem a s jakým výsledkem byla úvěruschopnost žalovaného posuzována. Současně k této otázce nepředložil ani listiny, z nichž by bylo možno učinit závěr, že poskytovatel úvěru dostál povinnosti důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.8. Žalobce se k nařízenému jednání, ač byl řádně předvolán, nedostavil a svou neúčast omluvil, aniž požádal o odročení jednání. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu. Za této procesní situace soud nemohl žalobci při jednání poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu a vyzvat jej k označení či předložení dalších důkazů k prokázání tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Důsledky neunesení povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti tak žalobce nese sám.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.10. Jelikož žalobce v řízení netvrdil a nedoložil konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možno uzavřít, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona, soud uzavřel, že nelze mít za prokázané splnění této zákonné povinnosti. Samotné obecné tvrzení žalobce o provedení kontroly úvěruschopnosti, nepodložené konkrétními skutkovými údaji a důkazy, k prokázání této skutečnosti nepostačuje. Za tohoto stavu soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.11. Důsledkem neplatnosti smlouvy je, že žalobci nevznikl nárok na sjednaný řádný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za administraci prodlení, náklady na upomínky ani smluvní pokutu. Žalobci proto nenáleží částka , částka, představující smluvní a sankční plnění uplatněná vedle poskytnuté jistiny. Ze stejného důvodu žalobci nenáleží ani požadovaný úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, neboť tento nárok odvozoval od smluvního vztahu, který soud shledal neplatným.12. Naopak žalovaný je i v případě neplatnosti smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Jelikož bylo prokázáno, že žalovanému byla vyplacena částka , částka, a tato částka žalobci vrácena zcela nebyla, je žaloba v rozsahu částky , částka, důvodná. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , jak je uvedeno ve výroku I., a ve zbývající části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II.13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť oba účastníci měli ve věci částečný úspěch. Žalobce byl úspěšný jen co do jistiny , částka, , zatímco ve zbývající části uplatněného nároku úspěšný nebyl; žalovaný byl sice převážně úspěšný, avšak v řízení mu podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.14. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.