19 C 213/2025-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal zaplacení , částka, spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne , datum, uzavřel s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, (dále jen „Smlouva), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr/úvěrový limit žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů. Jelikož žalovaný přes tuto výzvu neuhradil svůj dluh, rozhodl se žalobce v souladu se Smlouvou přistoupit k odstoupení od Smlouvy dopisem. Odstoupení nabylo účinnosti uplynutím 10 kalendářních dnů ode dne odeslání zásilky. Žalobce považuje pohledávku za splatnou ke dni , datum, . Žalovaný je tak dle Smlouvy povinen zaplatit žalobci částku , částka, , sestávající z jistiny ve výši , částka, , smluvních poplatků ve výši , částka, , pojistného ve výši , částka, , smluvního úroku z jistiny ve výši , částka, . Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu.2. Žalovaný se nijak nevyjádřil ani k věci samé a žalobě, v řízení zůstal zcela nečinný.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty žalobcem peněžní prostředky ve výši , částka, . Úrok byl sjednán ve výši 21,26 % ročně. Klient (žalovaný) se zavázal poskytnuté peníze splácet v 15měsíčních splátkách po , částka, . Ve smlouvě rovněž bylo sjednáno pojištění úvěru ve výši , částka, měsíčně. Splatnost 1. splátky je k 15. dni měsíce následujícím po datu schválení smlouvy, splatnost dalších splátek je vždy k 15. dni v měsíci. Pro případ prodlení se splácením více jak 2 úvěrových splátek, nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší jak tři měsíce, bylo sjednáno oprávnění žalobce prohlásit všechny jeho pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné, dále možnost žalobce účtovat náklady za upomínky a sankci za ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň 3 měsíce. Protože žalovaný dlužnou částku nesplácel, došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byly vyzván k jednorázové úhradě zbývajících částek výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne , datum, , a současně žalobce odstoupil od smlouvy o úvěru. Dlužná částka činila celkem , částka, . Žalovanému byla dne , datum, zaslána předžalobní výzva k plnění.5. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. V daném případě mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě smlouvy o úvěru podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr. Žalovaný se na druhé straně zavázal vyčerpané prostředky žalobci vrátit, zaplatit úrok a dohodnuté poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Vzhledem k tomu, že svoje závazky řádně neplnil, došlo k zesplatnění celé dlužné částky. Žalobce prokázal existenci pohledávek i jejich výši. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svoji obranu ničeho, nesporoval tvrzení žalobce, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdil jiný způsob zániku dluhu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou, stejně tak i pokud jde o úrok z úvěru, neboť byla sjednána úroková sazba, za kterou i jiné subjekty se zapsaným předmětem podnikání poskytování úvěrů v obchodním rejstříku poskytují klientům úvěry, zavázal žalovaného uhradit pohledávky žalobce.6. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení, jak uvedeno ve výroku rozsudku.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .8. Soud při stanovení výše náhrady nákladů řízení aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Jednoduchost a typovost podání je zcela zjevná, což nijak nesouvisí se skutečností, že žaloba je podána na předepsaném formuláři návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, neboť pro posouzení je rozhodný obsah, nikoliv forma podání. S výjimkou číselných údajů a identifikace žalovaného žalobní tvrzení neobsahují žádná specifika, žaloba je naopak formulována tak, aby v ní byly měněny vždy jen číselné údaje vztahující se k uzavřené smlouvě a výši dluhu. Ostatní tvrzení zůstávají neměnná a text žaloby tak lze považovat za podaný na ustáleném vzoru. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Podání pro žalobce opakovaná, vydávaná podle stejného schématu, kde jsou zaměňována pouze některá, konkretizovaná skutkově jednoduchá data, jsou co do jejich vyhotovení daleko méně náročná. Odměna a náklady související s těmito úkony jsou proto obecně nižší9. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.