24 C 109/2025-53 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu u soudu dne 31. 8. 2025 nárokovala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 320 000 Kč. Tvrdila, že účastníci uzavřeli ústní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku, a to tím způsobem, že dne 5. 9. 2022 bezhotovostním převodem zaslala na bankovní účet žalovaného částku ve výši 300 000 Kč, a to ve dvou platbách po 150 000 Kč, a dne 12. 9. 2022 zaslala bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného částku ve výši 30 000 Kč. Podle společné dohody účastníků žalovaný ze svého bankovního účtu žalobkyni částku ve výši 150 000 Kč dne 12. 9. 2022 vrátil. Dále žalobkyně poskytla žalovanému dne 10. 9. 2022 částku ve výši 140 000 Kč, a to podle jeho pokynu v prodejně společnosti , právnická osoba, kde tuto částku uhradila svojí platební kartou jako část kupní ceny za vozidlo , Anonymizováno, , registrační značky , SPZ, , které si žalovaný zakoupil za celkovou kupní cenu 545 586 Kč. Žalobkyně tak žalovanému poskytla peněžitou zápůjčku v celkové výši 320 000 Kč, jak bylo mezi nimi dohodnuto. Jelikož účastníci nesjednali splatnost zápůjčky, žalobkyně dopisem ze dne 20. 6. 2025 zápůjčku vypověděla s výpovědní lhůtou 6 týdnů, zásilka byla žalovanému uložena na poště dne 24. 6. 2025, splatnost nastala dne 7. 8. 2025. Následně byl žalovaný vyzván k vrácení zápůjčky předžalobní výzvou ze dne 21. 8. 2025, přes to však žalobkyni ničeho nevrátil.2. Žalovaný, který podal včasný odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu č. j. , č. účtu, ze dne , datum, , se žalobou uplatněným nárokem nesouhlasil. Uvedl, že se žalobkyní měl známost trvající asi tři roky, , Anonymizováno, V době, kdy uvažovali o společném soužití se žalobkyně se svobodně rozhodla přispět na pořízení vozidla, které měli společně užívat, a postupně tak finanční prostředky žalovanému darovala, na pořízení vozidla se svými prostředky podílel i žalovaný. Poté co žalobkyně jednostranně vztah ukončila, začala po žalovaném darované finanční prostředky vymáhat s nepravdivým tvrzením, že šlo o zápůjčku. Navrhl proto, aby žaloba byla zamítnuta.3. Mezi účastníky bylo nesporné, že k převodům peněžních prostředků došlo tak, jak bylo uvedeno v žalobě. Nesporné bylo i to, že tomu předcházel převod částky 300 000 Kč na účet žalovaného dne 29. 8. 2022 a její vrácení žalobkyni dne 2. 9. 2022.4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.5. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).6. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dovodila již ve vztahu ke smlouvě o půjčce upravené v § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013, že tato smlouva má reálnou (nikoliv jen konsensuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Jako pro každou smlouvu je i pro smlouvu o půjčce nezbytným předpokladem shodná vůle obou stran (konsenzus). Uvedené závěry ustálené judikatury se přitom obdobně uplatní rovněž na smlouvu o zápůjčce uzavřenou podle § 2390 o. z. (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1261/2019, nebo ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2939/2020).7. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, je-li žalobou uplatněn nárok na peněžité plnění vycházející ze skutkového tvrzení, že bylo poskytnuto na základě smlouvy o půjčce (obdobně i zápůjčce) a žalovaný ve lhůtě splatnosti půjčku nevrátil, avšak podle názoru soudu existence smlouvy o půjčce není prokázána a jiný důvod půjčky není tvrzen, není změnou skutkového stavu vymezeného v žalobě, posoudí-li soud nárok žalobce na zaplacení požadované částky podle hmotněprávních norem upravujících nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný pod číslem 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4520/2007, či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2021, sp. zn. 29 ICdo 122/2019, a ze dne 15. 4. 2025, 28 Cdo 3604/2024).8. Pro rozložení důkazního břemene účastníků ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu pak platí, že žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení určité částky, uváděje, že ji žalovanému předal, tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání; na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na jehož základě si směl převzaté prostředky ponechat. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností totiž leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou tedy v obdobných situacích vyvozovány vůči příjemci plnění (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1730/2013, ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3279/2019, a ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1615/2021, nebo jeho usnesení 6. 5. 2025, sp. zn. 28 Cdo 509/2025).9. V dané věci bylo nesporné, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 320 000 Kč, soud se tudíž dále zabýval tím, zda mezi účastníky byla uzavřena žalobkyní tvrzená smlouva o zápůjčce, tedy tím, zda se žalovaný zavázal peněžní prostředky vrátit.10. Žalobkyně k tomu uvedla, že žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit v okamžiku, kdy o ně žalobkyni žádal. Žalovaný v té době intenzivně sháněl nové vozidlo, k zápůjčce žalobkyni až urputně přesvědčoval, ta zápůjčku poskytnout nechtěla, byla tehdy těhotná a peníze chtěla použít při rodičovské dovolené. Koupi vozidla nepovažovala za nezbytnou, oba měli vozidla svá vlastní, žalovaný ji ujišťoval, že vozidlem bude ji a dítě vozit k lékařům. , Anonymizováno, , zpětně situaci hodnotí tak, že žalovaný z ní peníze vylákal a neměl v úmyslu je vracet. Žalobkyně vozidlo neužívala, to zůstalo v držení žalovaného. Skutečnost, že se jednalo o zápůjčku, lze dovozovat i z toho, že žalobkyni vrátil původně poskytnou částku 300 000 Kč, pokud by se jednalo o dar, jak tvrdí žalovaný, nemělo by logiku, aby tak činil.11. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, nebylo k tomu ničeho zjištěno, neboť svědkyně nebyla osobně přítomna žádnému jednání účastníků, jež by se týkalo předmětné finanční záležitosti. Informace měla pouze zprostředkovaně od žalobkyně, se žalovaným o této záležitosti sama nemluvila, zda žalovaný v její přítomnosti někdy prohlásil, že peníze žalobkyni vrátí, si nevzpomínala. Ze skutečnosti, že žalovaný převedl žalobkyni zpět peníze v době předcházející, nelze závazek žalovaného vrácení peněz poskytnutých následně dovozovat, jak také namítal žalovaný. Jediným důkazem tak zůstala výpověď žalobkyně, kterou však soud samu o sobě nepovažuje za dostatečnou k prokázání obsahu ujednání účastníků o vrácení peněz, nejsou-li zde ohledně této ve věci rozhodné skutečnosti zjištěny další tomu nasvědčující okolnosti, do jejichž rámce by výpověď žalobkyně zapadala.12. Dále tedy soud posuzoval, zda za straně žalovaného existuje právní důvod, na jehož základě si směl převzaté prostředky ponechat, neboť ten na svoji obranu tvrdil, že žalobkyně mu peněžní prostředky darovala. Uvedl, že účastníci plánovali společný život, plánovali, že vozidlo bude užíváno společně, proto se žalobkyně koupě vozidla účastnila, v žádným případě se nejednalo o zápůjčku, šlo o dar a žalovaný není povinen cokoli žalobkyni vracet. Není jeho vinou, že vztah účastníkům nevyšel.13. Z výpovědi matky žalovaného , jméno FO, vyplynulo, že osobně nebyla přítomna jednání účastníků o poskytnutí peněz, jejich vrácení či darování. Když jí žalovaný navštívil, řekl jí, že mu žalobkyně poslala peníze na účet, aby do vztahu něco přinesla, svědkyně mu řekla, ať je vrátí zpátky. Přišel pak podruhé, že mu zase poslala peníze, svědkyně znovu žalovanému řekla, ať je vrátí, že je nepotřebuje. Poté přijeli účastníci přijeli za svědkyní v novém autě s tím, že si koupili lepší auto, , Anonymizováno, aby žalobkyně nejezdila starým autem. Svědkyně uvedla, že žalobkyně se vyjádřila tak, že mu peníze dala, o žádné půjčce nebyla řeč. Ohledně konkrétní částky svědkyně představu neměla, neví, kolik žalovaný dostal za svoje auto, kolik doplácela žalobkyně, přijeli s hotovou věcí, že „nějaký peníze dala do auta“.14. Výpovědí svědkyně skutečnost, že žalobkyně peněžní prostředky žalovanému darovala, neprokázána nebyla. Svědkyně žádnému ujednání účastníků přítomna nebyla, o tom, že mu