31 C 261/2025-26 — Okresní soud v Liberci

1. Žaloba se domáhala zaplacení částky , částka, (zaplacení jistiny , částka, , dlužných poplatků , částka, , kapitalizovaných úroků , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení , částka, , smluvní pokuty , částka, a běžícím příslušenstvím (úroky a úroky z prodlení). Nárok měl vyplývat ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši , částka, , kterou se zavázala splácet v 52 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka měla být uhrazena do , datum, . Celková částka k úhradě zahrnovala jistinu, kapitalizované úroky ve výši , částka, , poplatek za zpracování zápůjčky , částka, a poplatek za službu komfortního splácení , částka, , tedy celkem , částka, . Žalovaná své závazky neplnila řádně a včas, poslední splátku uhradila , datum, . Ke dni , datum, činila dlužná jistina , částka, a dlužné poplatky , částka, . Pohledávka byla následně postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Uhrazeno na pohledávku bylo , částka, . Smlouva byla uzavřena na základě posouzení úvěruschopnosti žalované, která poskytla úplné a pravdivé údaje, a právní předchůdce žalobce jednal s odbornou péčí. Žalobce zdůrazňuje, že neprokázání splnění povinnosti dle § 84–89 zákona č. 257/2016 Sb. nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Dále uvádí, že žalovaná svým podpisem potvrdila správnost údajů a byla poučena o důsledcích prodlení. Žalobce se dovolává zásady poctivosti jednání a presumpce dobré víry, odkazuje na judikaturu a argumentuje, že u nižších půjček nelze požadovat rozsáhlé prověřování nad rámec zákonných požadavků.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Soud nařídil k věci jednání, žalovaná se nedostavila a soud projednal věc v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.4. Postoupení pohledávky na žalobkyni s účinky vůči žalované bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávky z , datum, se Seznamem dlužníků a oznámením postoupení původním věřitelem žalované. Ke vzniku závazkového vztahu byla doložena smlouva o zápůjčce z , datum, uzavřené s žalovanou jako spotřebitelkou a původním věřitelem , právnická osoba, Z ní plyne předání hotovostní jistiny , částka, , tvrzené poplatky a úrok 86% ročně, smluvní pokuta. Dle zákaznické karty z téhož dne byla žalovaná svobodná, doložila své tvrzené příjmy na rodičovské dovolené výměrem a složenkou. K doložení ověření jiných výdajů a závazků žalobou nedošlo, dle soudu to nevyplývá ze zákaznické karty, je zde specifikováno pouze ověření příjmů, výdaje pouze jako odhadované, jiné závazky jen prohlášeny. Jiné výdaje uvedla žalovanou s příjmem , částka, ve výši , částka, , měla přitom vyživovací povinnost, žila s rodiči ve , Anonymizováno, , musely zde být i náklady bydlení, byť sdílené. Dle tabulky umoření žalovaná zaplatila , částka, , splácet dle smlouvy měla , částka, týdně. Soud neprováděl rozhodnutí odvolacího soud v jiné věci, dle soudu nedopadá na tuto věc. Soud má za to, že příjmy dle zákaznické karty žalovaná doložila a potvrdila to v zákaznické kartě k zde uvedeným dokumentům, neseznal však, že by došlo na prohlášení výdajů zejm. na bydlení, k jejich ověření a k ověření jiných závazků. To žaloba nedoložila a ze zákaznické karty to neplyne.5. Postoupení pohledávky a účinky vůči žalované pro oznámení má oporu v ust. § 1879 a § 1882 z.č. 89/2012 Sb., o.z.6. Mezi právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru smlouva o zápůjčce, když žalovanému byly přenechány peněžní prostředky v souladu s ustanovením § 2390 o.z. Žalovaný měl zápůjčku hradit ve splátkách společně se sjednanou úplatou. Ve smlouvě o peněžité zápůjčce lze sjednat i úroky dle § 2392 odst. 1 o.z., přičemž úrok může být vyjádřen jak procentní sazbou, tak i kapitalizovaným způsobem (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. 21 Cdo 869/2012). Ve smlouvě byl založen ujednáním stran dle § 1746, § 1 odst. 2 o.z. vedle zaplacení úroku i závazek dlužníka k zaplacení dalších poplatků v souvislosti s poskytnutím zápůjčky.7. Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též zsú). Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předpokladem uzavření je písemná forma (§ 104 zsú). Ta je dle § 562 odst. 1 o.z. zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.8. Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z.č. 96/2022 Sb. s účinností od , datum, ).9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne , datum, zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne , datum, (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, , CA Consumer Finance proti , jméno FO, , rozsudek Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Okresního soudu , adresa, sp. zn. OS , adresa, , Anonymizováno, ze dne , datum, , a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z , datum, C-679/18. Krajský soud v , adresa, vyjádřil ve svém rozsudku č.j. , spisová značka, ze dne , datum, tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. To je souladu s eurokonformním výkladem naposledy potvrzeným v odpovědi na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne , datum, v ESD C – 755/22 z , datum, . Rozhodnutí ESD plně odkázalo na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojilo s tím, že i při splnění závazku