92 C 12/2026-55 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou ze , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, , úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost BNP Paribas , právnická osoba, , akciová společnost (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne , datum, s žalovaným na základě jeho žádosti č. , hodnota, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, ve formě revolvingového úvěru. Žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z aktuálně čerpané částky, a to společně s úrokem ve výši 23,76 %. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným ke dni , datum, postoupena na žalobkyni. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, žalobkyně od smlouvy o úvěru ke dni , datum, odstoupila. Žalovaný celkem načerpal finanční prostředky ve výši , částka, a uhradil částku , částka, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, žalobkyně svou neúčast omluvila, žalovaný nikoli. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sepsané na návrhu č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem , částka, , který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši minimálně , Anonymizováno, , Anonymizováno, % z dlužné částky, a to společně s úrokem ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % ročně. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že má příjem , částka, , celkový příjem domácnosti je , částka, , jeho náklady na bydlení činí částku , částka, a ostatní výdaje činí částku , částka, .5. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovanému byla oznámena akceptace jeho návrhu na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a dále že úvěr je veden na účtu č. , hodnota, .6. Z výpisu z úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaný v období od , datum, do , datum, načerpal celkem částku , částka, . Ke dni , datum, žalobkyně evidovala úhrady v celkové výši , částka, .7. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky ve výši , částka, , a to do dne , datum, , s tím, že nebude-li v této lhůtě dlužná částka zaplacena, žalobkyně tímto odstupuje od smlouvy a požaduje uhrazení celého úvěru.8. Z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému z důvodu odstoupení od smlouvy vyzývá k úhradě celého úvěru ve výši , částka, .9. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o úhradu dlužné částky ve výši , částka, . Z dodejky pak bylo zjištěno, že dopis byl žalovanému doručován dne , datum, , adresát však nebyl zastižen, a proto byla zásilka uložena. Dne , datum, pak byla jako nevyzvednutá vrácena odesílateli.10. Z emailu zaslaného z emailové adresy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne , datum, bylo zjištěno, že žalovanému byl emailem zaslán dopis, ve kterém žalobkyně a její právní předchůdkyně žalovanému oznamují, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni.11. Z listiny nadepsané jako „Podklady pre súdne konanie“, z Produktových podmínek pro revolvingové úvěry a ze Sazebníku pro úvěry nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti.12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.13. Žalobkyně je věřitelem pohledávek uplatněných v tomto řízení, přičemž pohledávky nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), neboť žalovaný při uzavírání smlouvy měl postavení spotřebitele.15. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 75 z. s. ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.17. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, soud ji proto nemohl vyzvat dle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby předložila důkazy prokazující, že by její právní předchůdkyně před právním jednáním směřujícím k uzavření smlouvy se žalovaným řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listin bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, který deklaroval příjem ze zaměstnání a své měsíční výdaje. Příjmy ani výdaje žalovaného však nebyly nijak doloženy. Žalobkyně resp. její právní předchůdkyně se tak zcela spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by tato tvrzení jakkoli prověřila. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do , datum, obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z. s. ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z. s. ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z. s. ú. před , datum, však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne , datum, , kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, . Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, , tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.19. V posuzované případě se žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojila s pouhými prohlášeními žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů, aniž by si tyto skutečnosti jakkoli prověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně resp. její právní předchůdkyně vyžádala například potvrzení o výši mzdy či nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit ales