92 C 175/2025-54 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím v podobě smluvních úroků a úroků z prodlení, specifikovaných ve výroku II. rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, a.s. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované poskytla úvěr ve výši , částka, s celkovým poplatkem ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala úvěr s poplatkem uhradit v 52 týdenních splátkách po , částka, , což však neučinila, neboť dosud uhradila jen částku , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, pak byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Protože se k nařízenému jednání nedostavila, soud postupoval podle § , Anonymizováno, odst. , Anonymizováno, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal v její nepřítomnosti.3. Soud učinil následující skutkový závěr. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem ve výši , částka, . Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je na mateřské dovolené, bydlí v nájmu, má příjem ve výši , částka, , další příjem domácnosti je ve výši , částka, , s tím, že své měsíční výdaje odhaduje na částku , částka, . Tvrzené skutečnosti ohledně majetkových poměrů nebyly nijak prověřeny či doloženy.4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.5. Žalobkyně je věřitelem pohledávek uplatněných v tomto řízení, přičemž pohledávky nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „z. s. ú.“), neboť žalovaná při uzavírání smlouvy měla postavení spotřebitele.7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 75 z. s. ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalované (resp. že tak učinila její právní předchůdkyně). Žalobkyně však ani přes výzvu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. soudu nepředložila důkazy prokazující, že by její právní předchůdkyně před právním jednáním směřujícím k uzavření smlouvy se žalovanou řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Nebylo tak prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně prověřila příjmy a výdaje žalované, žádný doklad o výši příjmů a úhrad spojených s bydlením apod. žalobkyně k dispozici neměla a žalobkyně (právní předchůdkyně) vycházela pouze z tvrzení žalované. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).11. V posuzovaném případě se žalobkyně resp. její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované spokojila s pouhými prohlášeními žalované ohledně jejích příjmů a výdajů, aniž by si výdaje žalované jakkoli ověřila, a to za situace, kdy sama žalovaná deklarovala minimální příjem. Požadavek na to, aby si žalobkyně resp. její právní předchůdkyně vyžádala například potvrzení o výši příjmu a nájemní smlouvu a inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Soud tak uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalované tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z .s. ú., když zcela rezignovala na prověření příjmů a možných výdajů žalované. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvu o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.12. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.13. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky , částka, a vrácení částky , částka, , co do rozdílu těchto částek, tedy co do částky , částka, , představující nesplacenou část jistiny, bylo proto žalobě vyhověno, neboť bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že tuto částku žalobkyni zaplatila, což však neučinila. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.14. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 věty prvé před středníkem o. s. ř.15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaná měla ve věci větší úspěch a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení v poměru svého úspěchu. Protože však žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.