92 C 200/2025-33 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši , Anonymizováno, , Anonymizováno, ročně a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, .2. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši , částka, , a to převodem na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zápůjčku společně s poplatkem ve výši , částka, splatit do , datum, , což však neučinil, neboť neuhradil ničeho.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal v jejich nepřítomnosti.4. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal tyto prostředky společně s poplatkem ve výši , částka, vrátit do , datum, .5. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že dne , datum, byla na účet č. , č. účtu, odeslána platba ve výši , částka, .6. Z potvrzení o přijaté platbě bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je veden na žalovaného.7. Z výpisu z účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že tento je veden na žalobkyni.8. Z upomínek ze dne , datum, a , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl o dlužnou částku upomínán.9. Z výzev k úhradě ze dne , datum, , , datum, a , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky.10. Ze všeobecných obchodních podmínek nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti.11. Z dopisu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky ve výši , částka, . Z podacího lístku bylo zjištěno datum odeslání dopisu dne , datum, .12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.13. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „z. s. ú.“), neboť žalovaný při uzavírání smlouvy měl postavení spotřebitele.14. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 75 z. s. ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno v tom smyslu, že při uzavírání smlouvy důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v žalobě žádné tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti neuvedla a žádný důkaz neoznačila. Protože se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. včetně poučení o následcích nedoplnění žaloby či neoznačení důkazů. Žalobkyně tak ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno, a soudu proto nebylo než hodnotit uzavřenou smlouvu o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú.18. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.19. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky , částka, , kterou žalovaný nevrátil, v tomto rozsahu proto bylo žalobě vyhověno, neboť bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že celou jistinu žalobkyni zaplatil, což však neučinil. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.20. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 87 odst. 1, 2 z. s. ú., když s ohledem na pasivitu žalovaného nebylo zjištěno, jaká lhůta by byla přiměřená možnostem žalovaného, a proto soud určil takovou lhůtu, která odpovídá obecné lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř.21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný měl ve věci větší úspěch (soud pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval žalované příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), a měl by proto právo na náhradu nákladů řízení v poměru svého úspěchu. Protože mu však žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.