14 C 166/2020-35 — Okresní soud v Lounech

Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit částku výše uvedenou s tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], smlouvu, na základě které jí byla poskytnuta částka ve výši 3 000 Kč, přičemž tuto částku žalovaná neuhradila. Žalobkyně v žalobě řádně specifikovala, jakým způsobem dospěla k výpočtu žalované částky a současně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V tomto případě účastníci řízení vyslovili s tímto postupem souhlas, když žalované bylo doručeno uložením na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud ve věci provedl důkaz smlouvou o půjčce, ze které vyplývá, že [právnická osoba] poskytla„ žalované“ zápůjčku ve výši 3 000 Kč a dlužník se zavázal uhradit částku ve výši 3000 Kč. Je zjevné a žalobkyně sama tuto skutečnost uvádí, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektrického formuláře umístěného na internetových stránkách [právnická osoba]. Žalobkyně dále předložila soudu potvrzení o provedené platbě na příslušné číslo účtu, vedeného u [právnická osoba] Soud v této souvislosti učinil dotaz na [právnická osoba], s tím, zda žalobkyní tvrzený účet číslo: [bankovní účet] je skutečně účtem žalované. [právnická osoba] soudu sdělila, že žalovaná není majitelkou tohoto účtu. Za této situace tak není prokázáno, a to žádným listinným důkazem předloženým žalobkyní, že nemohlo dojít ke zneužití jména, příjmení, rodného čísla a čísla občanského průkazu žalovaného a příslušná částka tak nemohla být poskytnuta třetí osobě. Takto prokázané dílčí skutečnosti soud shrnul v celkovém skutkovém stavu věci, který zároveň posoudil podle práva. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžité prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V tomto případě však nebylo nadevší pochybnost prokázáno, že žalované byla skutečně poskytnuta částka ve výši 3 000 Kč. Soudu tak nezbylo, než z tohoto důvodu žalobu v plném rozsahu zamítnout. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, avšak nebylo prokázáno, že by měla v průběhu řízení jakékoliv náklady a soud jí proto nemohl přiznat žádnou náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř.