9 C 88/2020-43 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z té skutečnosti, že žalovaný pomocí prostředků umožňujících dálkovou komunikaci uzavřel dne 8. 11. 2017 se [právnická osoba] smlouvu o úvěru na částku 6 000 Kč, přičemž následně byl žalovanému vyplacen úvěr v celkové výši 5 000 Kč a to dne 8. 11. 2017, který se zavázal právnímu předchůdci žalobce řádně a včas vrátit do 22. 11. 2017. Totožnost žalovaného pro účely uzavření smlouvy distančním způsobem bylo ověřeno potvrzovací platbou ve výši 5 Kč. Žalovaný však v uvedené lhůtě splatnosti svůj závazek nesplnil ani zčásti. Pohledávka byla poté postoupena ze [právnická osoba] na [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2018 a z této společnosti pak byla pohledávka postoupena na současného žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 8. 2018. Žalobce byl v průběhu řízení vyzván soudem, aby uvedl, z jakého důvodu byla smlouva uzavřena na částku 6 000 Kč a následně vyplaceno pouze 5 000 Kč, na což žalobce reagoval tak, že změnil svou žalobu na bezdůvodné obohacení co do vyplacené částky 5 000 Kč. 2. Žalovaný byl v průběhu celého řízení nekontaktní a k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil. Soud ve věci provedl následující důkazy: smlouva o úvěru na částku 6 000 Kč, potvrzení o vyplacení úvěru – nečitelné, potvrzení o přijetí 5 Kč od žalovaného, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2018 a 8. 7. 2018, [právnická osoba], oznámení o postoupení pohledávek ze 7. 8. 2018 včetně podacího archu, předžalobní výzva ze dne 21. 11. 2019 včetně podacího archu, sdělení [banka] [anonymizováno], kterým potvrzuje, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl žalovaný [celé jméno žalovaného] a dne 8. 11. 2017 byla na tento účet připsána platba ve výši 5 000 Kč od [právnická osoba] Vzhledem k tomu, že žalobce nebyl schopen dostatečně prokázat okolnosti uzavření úvěrové smlouvy a vysvětlit daný rozpor mezi původně sjednanou a následně vyplacenou výší úvěru a s ohledem k jeho sdělení o změně žalobního důvodu, soud tedy posoudil věc podle § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., kde na základě provedených důkazů má dostatečně za prokázáno, že žalovaný se na úkor žalobce respektive jeho právního předchůdce bezdůvodně obohatil v částce 5 000 Kč tím, že na jeho účet dne 8. 11. 2017 byla připsána uvedená platba od [právnická osoba], přičemž v průběhu řízení nebyl navržen ani proveden žádný důkaz ohledně toho, že by žalovaný tuto částku, byť i zčásti, vrátil. Vzhledem k tomu, že žalobce z původní smlouvy nepožadoval žádná další plnění vycházející ze smluvních ujednání, nebylo potřeba žalobu jakýmkoliv způsobem zamítat, neboť tím, že žalovaný od úvěrové společnosti v den údajného podpisu smlouvy obdržel tuto částku, si musel být současně vědom své povinnosti tuto částku vrátit, ať už smlouva uzavřena byla či nebyla. Soud tedy žalobě v plném rozsahu ve změněné podobě vyhověl. Současně má soud za prokázanou i aktivní legitimaci žalobce, když tento prokázal, že na něj uvedená pohledávka přešla. 3. Odůvodnění tohoto rozsudku se řídí ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř. 4. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tak že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 489 Kč, což představuje odměnu za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21% DPH ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.