11 C 198/2021-66 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 966 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru dne 11. 12. 2019, na základě které byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za expresní výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti úvěru ve výši 1 485 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit dlužnou částku včetně pevného úroku ve výši 735 Kč ve splátkách. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 8. 6. 2020. Žalovanou částku 23 966 Kč tvoří neuhrazená jistina ve výši 14 999 Kč, poplatky ve výši 2 674 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 793 Kč, úroky ve výši 2 940 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 560 Kč. Žalobkyně žádala úrok z prodlení ve výši 717 Kč za období od 4. 1. 2021 do 3. 6. 2021. Žalobkyně prověřuje spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, neboli credit scoringu. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. U žalované bylo vycházeno z čistého měsíčního příjmu 50 000 Kč, měsíčních výdajů na domácnost na bydlení ve výši 8 000 Kč, životního minima jednoho dospělého člena domácnosti 3 410 Kč. Žalobkyně provedla kontrolu žalované v registru [příjmení], ISIR a [příjmení], když nebyl nalezen závazek po splatnosti, dále bylo nalezeno pozitivní vyhodnocení nebo žalovaná nebyla nalezena. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a žalovaná se k jednání nedostavila. 3. Z úvěrové smlouvy ze dne 11. 12. 2019, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, printscreenu ze systému k prokázání odeslání SMS kódu, sazebníku soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované jako klientovi bezúčelový úvěr s výší úvěrového rámce 15 000 Kč s výší úrokové sazby 49,10 % ročně, který se žalovaná zavázala splatit v 24 měsíčních splátkách ve výši dle přehledu splátek. Dle úvěrové zprávy měla žalovaná 3 další úvěry, a to např. hypoteční úvěr v nesplacené výši 838 223 Kč s výší měsíční splátky 3 707 Kč, osobní úvěr v nesplacené výši 414 112 Kč s výší měsíční splátky 6 158 Kč, spotřební úvěr v nesplacené v nesplacené výši 21 683 Kč s výší měsíční splátky 979 Kč (je uvedeno datum poslední delikvence 30. 6. 2019). Ve 3 případech byla odmítnuta její žádost o úvěr. Z úřední činnosti soudu je známo, že spotřební úvěr byl žalované poskytnut žalobkyní, musel být žalován a žalobkyni byla rozsudkem Okresního soudu v Lounech č.j. 11 C 21/2021- 49 ze dne 6. 5. 2021 přiznána částka z titulu bezdůvodného obohacení, když soud posoudil v tomto případě úvěrovou smlouvu jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované. Dle výpisu [příjmení] nebyla žalovaná vedena v evidenci nebo nemá příznak. Dle výpisu ISIR je žalovaná v pořádku. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad, dle opisu výpisu proplacení smlouvy a potvrzení o provedené platbě byl úvěr čerpán 11. 12. 2019 zasláním na účet žalované č. [bankovní účet] a žalovaná uhradila částku 1 Kč. Dopisem ze dne 20. 4. 2020 byla žalovaná upozorněna na nesplácení půjčky. Dopisem ze dne 8. 6. 2020 byla žalovaná vyzvána ke splacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy. Dopisem ze dne 4. 12. 2020, podaným dle podacího listu k poštovní přepravě, byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně s upozorněním na možnost soudního vymáhání. 4. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalované ohledně výše příjmu. Nebyly ověřovány faktické výdaje žalované spojené s bydlením (např. dokladem SIPO apod.) a další výdaje (např. výpisem z účtu). Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka, daňovým přiznáním apod.). Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Z úvěrové zprávy dále vyplývá, že ke dni uzavření této smlouvy byla žalovaná značně zadlužena. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, byla povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen