14 C 221/2020-23 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 4 892 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. Na základě této smlouvy žalovaný odebírala elektřinu od právní předchůdkyně žalobkyně pro potřeby domácnosti do odběrného místa [obec], [ulice a číslo]. Za odběr elektřiny pak žalobkyně žalovanému vystavila fakturu [číslo] za fakturační období od 4.4.2017 do 29.11.2017 na částku 4 156 Kč, když po odečtení přijatých plateb ve výši 500 Kč činí dlužná částka 3 656 Kč. Dále žalobkyně vystavila žalovanému fakturu [číslo] za fakturační období od 30.3.2017 do 18.12.2017 ve výši 666 Kč, když tyto částky nebyly žalovanou uhrazeny. Dále se žalobkyně domáhá uhrazení částky ve výši 285 Kč za zaslání upomínek a náklady spojené s odpojením neoprávněného odběru. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci. 2. Okresní soud v Lounech ve věci vydal platební rozkaz, který musel být zrušen pro nemožnost jeho doručení a soud dále postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. 3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V tomto případě účastníci řízení vyslovili s tímto postupem souhlas, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovanému bylo uložením doručeno usnesení zdejšího soudu č.j. 14 C 221/2020 - 16 ze dne 4.11.2020, které nabylo právní moci dne 23.11.2020. 4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud ve věci provedl dokazování výše uvedenými fakturami a detailním rozpisem vyúčtování k těmto fakturám. V neposlední řadě provedl soud důkaz smlouvou o dodávkách elektřiny ze dne [datum] výše uvedenou fakturou a předmětnými detailními rozpisy vyúčtování a dále upomínkami, ze kterých má soud za prokázané, že žalobkyně se pokoušela celou věc řešit smírnou cestou. 6. Takto prokázané dílčí skutečnosti shrnul soud v celkovém skutkovém stavu věci, který zároveň posoudil podle práva. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. V tomto případě bylo nadevší pochybnost prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dodala žalované elektrickou energii za předmětné období, kterou žalovaný odebíral, avšak nebylo prokázáno, že by dluh vzniklý odběrem elektrické energie uhradil. Soudu tak nezbylo, než návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhovět. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobci i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí 8,05 % p.a. jak shora ve výroku I. uvedeno. 9. Žalobce měl ve věci plný úspěch, soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. v částce 1 489 Kč, sestávající se zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a odměny za zastoupení advokátem v částce 600 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. b) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (tři úkony právní služby po 200 Kč), tří režijních paušálů po 100 Kč a 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH. Soud nemohl vyhovět návrhu žalobkyně na uhrazení náhrady nákladů řízení ve výši 5 119 Kč, neboť žaloba byla formulářového charakteru a soud by se při přiznání takovýchto nákladů řízení dostal do rozporu s příslušnou judikaturou.