14 C 260/2021-22 — Okresní soud v Lounech

Vzhledem k tomu, že se jedná o věc, ve které není přípustné odvolání ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř., tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř., podle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s tímto postupem již v žalobě a žalované bylo příslušné usnesení zdejšího soudu č.j. 14 C 260/2021 - 18 ze dne 11.11.2021 doručeno uložením dne 22.11.2021. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky ve výši 1 322 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely pojistnou smlouvu [číslo] ze dne [datum] s počátkem pojištění dne [datum]. Na základě této smlouvy se žalovaná zavázala hradit roční pojistné v částce 4 000 Kč. Žalovaná však nehradila pojistné za pojistné období od 20.7.2020 do 19.11.2020 ve výši odpovídající částce žalované. Následně došlo ke dni 19.11.2020 k zániku pojištění. Výše zjištěný skutkový stav posuzoval soud po stránce právní a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný, neboť bylo prokázáno, že ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 168/99 Sb. byla uzavřena mezi účastníky pojistná smlouva. Podle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle odst. 2 jednorázové pojistné je splatné v den počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období, není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje za ujednané pojistné období čtvrtletní. V daném případě bylo prokázáno, že k datu 19.11.2020 došlo k zániku pojistného vztahu a ve smyslu shora uvedeného ustanovení má pojistitel právo na pojistné za pojistnou dobu, tedy za období do zániku pojistného vztahu a soudu tak nezbylo než návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhovět. Soud vyhověl návrhu, i pokud se týká požadovaného příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení od 20.11.2020 do zaplacení, ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012, když jeho výše byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud dále uložil žalované uhradit částku ve výši 1 200 Kč, a to v souladu s ustanovením § 3 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 322 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Jejich zaplacení uložil soud žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).