1 C 234/2021-56 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech dne 3. 5. 2021 žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 062,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že věřitel [právnická osoba], [IČO], postoupil žalobkyni pohledávku za žalovaným vzniklou ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s touto společností jako původním věřitelem. Dle této smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 10 000 Kč a bylo ujednáno, že žalovaný splatí úvěr do 16. 4. 2018. Původní věřitel poskytl úvěr prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které byly ověřeny dne instrukcí zaslaných žalovanému elektronickou poštou. Žalovaný odsouhlasil na webovém rozhraní věřitele návrh smlouvy a VOP poskytnutí úvěru. Poté mu byl zřízen uživatelský účet s jedinečným přístupovým jménem a heslem a registrace tak byla dokončena. Poté byla elektronicky sjednána smlouva o úvěru, jejíž text žalovaný na svém uživatelském účtu odsouhlasil. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl vyplacen na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Platba byla identifikována VS a to rodným číslem žalovaného. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 062,40 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši od 17.4.2018 do zaplacení. Pohledávky za žalovaným nabyla žalobkyně postupní smlouvou ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO]. Dne 2. 2. 2021 byla žalovanému právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní upomínka a bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávky podepsané původním věřitelem. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se nedostavil, ač byl řádně předvolán ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, proto soud věc projednal a rozhodl podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti, vycházel při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svoji neúčast u jednání nařízeného na den [datum] omluvila a souhlasila s jednáním bez její přítomnosti. 4. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], která není podepsána žalovaným. Z textu smlouvy vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně se měl zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč bezhotovostním převodem na účet č. [bankovní účet] a žalovaný se měl zavázat tuto částku a poplatek ve výši 3 062,40 Kč zaplatit do 16. 4. 2018. Žalobkyně dále předložila oznámení o postoupení pohledávky, standardní podmínky úvěrové smlouvy a standardní evropskou informaci o spotřebitelském úvěru. Žádná z listin neobsahuje písemný ani elektronický podpis žalovaného. Ze zprávy [právnická osoba] [anonymizováno] a.s. z 23. 8. 2021 bylo zjištěno, že účet č. [bankovní účet] je účtem žalovaného a na tento účet byla dne [datum] připsána částka 10 000 Kč. Z postupní smlouvy ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla postoupením od předchozího věřitele společnosti [právnická osoba], [IČO]. Dopisem ze dne 2. 2. 2021 podaným téhož dne k přepravě vyrozuměl žalovaného předchozí věřitel o tom, že pohledávku postoupil žalobkyni. Žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně k vrácení žalované částky dopisem ze dne 2. 2. 2021. 5. V posuzovaném případě žalobkyně uplatněné nároky odvozuje z tvrzení, že mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V této smlouvě se žalovaný měl zavázat k vrácení poskytnuté částky 10 000 Kč do 16. 4. 2018 a k zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru 3 062,40 Kč. Z nepodepsané smlouvy o úvěru, kterou žalobkyně předložila, nebylo možno učinit jednoznačný závěr o obsahu vzájemných ujednání smluvních stran, z nichž se nároky žalobkyně odvíjejí a žádným důkazem nebylo prokázáno, že se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru v tvrzené výši, smluvní úroky za poskytnutí úvěru v uplatněné výši, náklady na vymožení pohledávky, popř. smluvní pokuty. Z tvrzení žalobkyně a listin, které žalobkyně předložila, soud uzavřel a vzal za prokázané, že žalovaný nezaplatil ničeho. Soud provádí dokazování při jednání, řízení je ovládáno zásadou projednací, tedy tvrzení skutečností a navrhování důkazů tyto prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Aby soud předcházel vydání nepředvídatelných rozhodnutí, zákon ukládá soudu I. stupně povinnost účastníky poučit při jednání ve smyslu ustanovení § 118a, § 119a o.s.ř.. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl uvedené poučení, jestliže soud věc projednal v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř.. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, tedy že žalovaný odsouhlasil předložené znění smlouvy o úvěru, z něhož žalobkyně své nároky odvozuje. [právnická osoba] bylo prokázáno, že částka 10 000 Kč byla právním předchůdcem žalobkyně na účet žalovaného vyplacena. Žalovaný se k jednání nedostavil a jiný důvod plnění neoznačil. Soud se zabýval i tím, zda lze nárok či jeho část žalobkyni přiznat z jiného právního důvodu a to jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 cit. ustanovení, se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Soud proto shledal na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč a uložil mu proto povinnost k zaplacení této částky včetně úroku z prodlení počínaje dnem následujícím po doručení žaloby soudem, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovanému byla jiná výzva doručena. Důsledně tomu pak ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná (53,12 %), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 033,44 Kč. Účelně vynaložené náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. S ohledem na částečný neúspěch, jak výše uvedeno, náleží žalobkyni 53,12 % náhrady účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 1 003,44 Kč. Soud má za to, že v posuzovaném případě jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 120/2014 Sb., která novelizovala vyhlášku č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). V posuzovaném případě se dle soudu jedná o tzv.„ formulářovou žalobu“ mající podobu využitého (ustáleného) vzoru, kterou je uplatňován nárok vůči spotřebiteli ze smlouvy o úvěru (skutkově i právně obdobné věci), kdy je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem, vymáhané plnění nepřesahuje 50 000 Kč. Tato právní úprava vychází ze skutečnosti, kdy pro advokáta žalobce je méně náročné provádění opakujících se úkonů právní služby než v případě individuálně specifikované věci. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.. 7. Lhůtu k zaplacení nároku i náhrady nákladů řízení soud stanovil třídenní ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř., když v průběhu řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující stanovení jiné lhůty k plnění. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).