14 C 264/2021-23 — Okresní soud v Lounech

Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku výše uvedenou s tím, že žalovanému byl žalobkyní poskytnut na základě úvěrové smlouvy ze dne [datum] úvěr ve výši 7 000 Kč, když tento úvěr měl být uhrazen do 20.7.2020. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činila částku ve výši 1 960 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh neuhradil, byla žalobkyně nucena se uhrazení předmětné částky domáhat soudní cestou. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V tomto případě účastníci řízení vyslovili s tímto postupem souhlas, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovanému bylo doručeno uložením usnesení zdejšího soudu č.j. 14 C 264/2021 – 14 ze dne 19.11.2021, které nabylo právní moci dne 9.12.2021. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Z listin založených ve spisu má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena nepochybně řádně a platně smlouva o úvěru prostřednictvím webových stránek žalobkyně, když soud považuje za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 7 000 Kč při podmínkách dohodnutých řádně ve smlouvě. Soudem bylo zjištěno, že účet, na který byla příslušná částka žalobkyně zaslána, byl skutečně v době poskytnutí úvěru bankovním účtem žalovaného Žalobkyně prokázala, že se pokoušela celou věc řešit prostřednictvím svého právního zástupce smírnou cestou, avšak zjevně bezúspěšně. Takto prokázané dílčí skutečnosti soud shrnul v celkovém skutkovém stavu věci, který zároveň posoudil podle práva. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžité prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V tomto případě bylo nadevší pochybnost prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena výše uvedená úvěrová smlouva, na základě které mu byla poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč, avšak z této částky ničeho žalovaný neuhradil. Soudu tak nezbylo než návrhu žalobkyně vyhovět, když částka ve výši 1 960 Kč představuje poplatek za poskytnutí úvěru. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. v částce 1 489 Kč, sestávající se zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a odměny za zastoupení advokátem v částce 600 Kč dle § 14b odst. 1, písm. b) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (tři úkony právní služby po 200 Kč) tří režijních paušálů po 100 Kč a dále 21% DPH. když právní zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH. Soud nevyhověl návrhu žalobkyně na přiznání náhrady nákladů řízení v částce 6 934 Kč, neboť v tomto případě se jednalo pouze o formulářovou žalobu a soud nemohl postupovat podle ustanovení § 7 této vyhlášky.