14 C 289/2021-23 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit částku uvedenou s tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru prostřednictvím sítě internet dne [datum], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná byla zavázána uhradit částku ve výši 6 404 Kč se splatností dne 20.6.2020. Žalovaná však dluh neuhradila a žalobkyně v žalobě řádně specifikovala jakým způsobem dospěla k výpočtu žalované částky, když současně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci. 2. Okresní soud v Lounech ve věci vydal platební rozkaz, který musel být zrušen pro nemožnost jeho doručení žalované a soud dále ve věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. 3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V tomto případě žalobkyně vyslovila svůj souhlas již v žalobě a žalované bylo doručeno uložením příslušné usnesení soudu. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Z listin založených ve spisu má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne [datum] nepochybně řádně a platně smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaná se zavázala dluh vrátit nejpozději do 20.6.2020. Skutečnosti tvrzené žalobkyní jsou v souladu s historií dluhu předloženého žalobkyní. Z výzvy k úhradě má soud za prokázané, že žalobkyně se pokoušela celou věc řešit smírnou cestou, když soudem bylo zjištěno, že příslušný účet, na který byla částka zaslána je skutečně účtem žalované. Tato skutečnost byla zjištěna ze sdělení [právnická osoba], založeného ve spise. 5. Takto prokázané dílčí skutečnosti soud shrnul v celkovém skutkovém stavu věci, který zároveň posoudil podle práva. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžité prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V tomto případě bylo nadevší pochybnost prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena výše uvedená úvěrová smlouva, na základě které jí byla poskytnuta částka ve výši 5 000 Kč, když žalovaná se zavázala hradit tento dluh do výše uvedeného data, přičemž předmětná částka byla navýšena o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 100 Kč a poplatek ve výši 304 Kč za sjednanou volitelnou službu. Nebylo však prokázáno, že žalovaná by svůj dluh hradila a soudu proto nezbylo, než návrhu žalobkyně vyhovět, a to se zákonným úrokem z prodlení. 6. Výrok o nákladech řízení vychází z aplikace ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch a soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 6 934 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále odměnu za zastoupení advokátem v částce 4 500 Kč v souladu s ustanovením § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. (tři úkony právní služby po 1 500 Kč) 3 režijní paušály po 300 Kč a 21 % DPH v částce 1 134 Kč, když právní zástupce žalobkyně prokázal, že je jejím plátcem.