14 C 9/2022-20 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 3.11.2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by bylo žalované uloženo zaplatit mu částku 4 856,86 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce – [právnická osoba] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo] o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Za účelem předmětu smlouvy bylo žalované poskytnuto zařízení umožňující příjem služeb, a to modem a STB. Žalovaná se zavázala po ukončení smlouvy zařízení vrátit. V případě nevrácení bylo smluvně ujednáno, že žalovaná zaplatí jednorázovou smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každé zařízení. Současně žalobce požadoval částku 856,86 Kč za pronájem zařízení v období od prosince 2019 do března 2020, které žalovaná nezaplatila. 2. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s projednáním bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě a žalované bylo doručeno usnesení zdejšího soudu č.j. 14 C 9/2022 – 14 ze dne 17.1.2022, které nabylo právní moci dne 3.2.2022, přičemž žalovaná se nevyjádřila k výzvě dle § 115a o.s.ř. a tímto souhlasila s projednáním bez nařízení jednání. 3. Podle ust. § 157, odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. S ohledem na nepřípustnost odvolání proti tomuto rozsudku soud postupoval v souladu s tímto ustanovením o.s.ř. 4. Soud má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce – [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dne [datum] (dle z.č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, která je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou dle ust. § 1810 a násl. obč.zákoníku č. 89/2012 Sb). Žalovaná se zavázala po ukončení smlouvy zařízení vrátit. V případě nevrácení bylo v rámci smlouvy ujednáno že se účastník zavazuje se uhradit smluvní pokutu 2.000 Kč za každé zařízení. Žalovaná zařízení nevrátila a je tak povinna zaplatit sjednanou smluvní pokutu (podle § 2048 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.) Ohledně částky 856,86 Kč za pronájem zařízení ve výše uvedeném období sjednané ve smlouvě, kterou žalovaná nezaplatila (§ 2201 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb.), soud žalobě taktéž vyhověl, když bylo prokázáno, že žalovaná vyúčtované částky nezaplatila. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 856,86 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Jejich zaplacení uložil soud žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).