9 C 117/2022-21 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 273,32 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z té skutečnosti, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, na základě které se žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal dodržovat smluvní podmínky a řádně a včas hradit poplatky spojené s vedením účtu. Současně byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru kontokorentního typu, na základě které měl žalovaný možnost přečerpat finanční prostředky na svém běžném účtu do záporného zůstatku s limitem 10 000 Kč a takto vyčerpaný úvěr měl následně povinnost řádně a včas vrátit společně s příslušnými úroky a poplatky podle způsobu stanoveného v úvěrové smlouvě a obchodních podmínkách žalobkyně. Žalovaný pak tento úvěr využil, přičemž však daný limit překročil a dostala se tím do nepovoleného debetu, který však poté následně ani po výzvách ze strany žalobkyně nedorovnal. Toto mělo za následek převedení této pohledávky z běžného účtu na úvěrový účet a následnou výzvou byl žalovaný vyzván k doplacení celkové částky 13 273,32 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 11 473,32 Kč a dlužné poplatky ve výši 1 800 Kč. Žalovaný však po této výzvě ani následné předžalobní výzvě svůj závazek ani zčásti neuhradil. 3. Žalovaný se v průběhu řízení k celé záležitosti nijak nevyjádřil a současně byl nekontaktní. 4. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů, má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o běžném účtu podle § 2662 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. a smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., na základě kterých žalobkyně pro žalovaného zřídila běžný účet, ke kterému následně poskytla úvěr formou kontokorentu do limitu 10 000 Kč. Dále má soud za prokázáno, že žalovaný z účtu vyčerpal částku představující poskytnutý úvěr a dále částku z nepovoleného debetu, přičemž ani po následných výzvách, převedení pohledávky na úvěrový účet a zesplatnění zbytku poskytnutého úvěru z důvodu neplnění podmínek, své závazky nevyrovnal, zůstává tak v prodlení se zaplacením částky 13 273,32 Kč, představující součet jistiny ve výši 11 473,32 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 512,82 Kč a zákonný úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 473,32 Kč od 31. 10. 2021 do zaplacení. Při posuzování daného případu soud vycházel pouze ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a z přiložených důkazů, neboť žalovaný byl po celou dobu řízení nekontaktní, nečinný a k žalobě samé neposkytl žádné vyjádření. Ze všech výše uvedených důvodů pak soud v plném rozsahu vyhověl, neboť jednotlivá skutková tvrzení jsou náležitě důkazně podložena. 5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit žalobkyni celkem částku 2 252 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 252 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.