9 C 69/2022-22 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 865,70 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází ze smlouvy o kontokorentním úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které poskytla [právnická osoba] žalovanému úvěr, na základě kterého měl žalovaný možnost přečerpat finanční prostředky na svém běžném účtu do záporného zůstatku s limitem 5 000 Kč původně, přičemž následně došlo dodatkem ke stávající smlouvě k navýšení úvěrového limitu na částku 10 000 Kč při smluvené úrokové sazbě 18,90 % (která byla žalobkyní následně jednostranně snížena z původní výše na výši 8,25 % ročně, a to z důvodu celkové klientsky nepříznivé situace způsobené pandemií Covid-19) a takto vyčerpaný úvěr měl následně povinnost řádně a včas vrátit společně s příslušnými úroky a poplatky podle způsobu stanoveného v úvěrové smlouvě a obchodních podmínkách banky. Žalovaný pak tento úvěr využil, přičemž však daný limit překročil a dostal se tím do nepovoleného debetu, který však poté následně ani po výzvách ze strany banky nedorovnal. Toto mělo za následek zesplatnění poskytnutého úvěru včetně vypovězení úvěrové smlouvy a k následné převedení této pohledávky z běžného účtu na evidenční účet pohledávek a následnou výzvou ze dne 3. 4. 2021 byl žalovaný vyzván k doplacení celkové částky 12 264,35 Kč představující dlužnou jistinu ve výši 11 892,30 Kč a kapitalizované úroky 372,05 Kč. Žalovaný však po této výzvě ani následné předžalobní výzvě svůj závazek ani zčásti neuhradil. 3. Žalovaný se v průběhu řízení k celé záležitosti nijak nevyjádřil a současně byl nekontaktní. 4. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů, má soud za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o běžném účtu podle § 2662 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. a smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., na základě kterých [právnická osoba] pro žalovaného zřídila běžný účet, ke kterému následně poskytla úvěr formou kontokorentu do limitu 10 000 Kč. Dále má soud za prokázáno, že žalovaný z účtu vyčerpal částku představující poskytnutý úvěr a dále částku z nepovoleného debetu, přičemž ani po následných výzvách a odstoupení od smlouvy z důvodu neplnění podmínek, své závazky nevyrovnal, zůstává tak v prodlení se zaplacením částky 11 892,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 293,10 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 305,83 Kč, obchodního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 11 865,70 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 11 865,70 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení. Při hodnocení daného případu soud vycházel ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů, neboť žalovaný byl po celou dobu řízení nekontaktní, nečinný, k žalobě samé se žádným způsobem nevyjádřil a proti nárokům žalobkyně nevznesl žádné relevantní námitky. Ze všech výše uvedených důvodů pak soud v plném rozsahu vyhověl. 5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni celkem částku 2 252 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 252 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.