9 C 74/2022-18 — Okresní soud v Lounech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni televizní poplatek za držení televizního přijímače za období od února 2020 do prosince 2020, celkem 1 471,67 Kč, když tato povinnost mu vznikla na základě toho, že jako nepřihlášený uživatel byl podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. automaticky přihlášen do evidence poplatníků, neboť byl přihlášen k odběru elektrické energie a ve stanovené lhůtě nepodal čestné prohlášení, že nevlastní žádný televizní přijímač. 4. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. 5. Z oznámení o zařazení do evidence plátců televizního poplatku ze dne 28. 8. 2019, ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a z předžalobní výzvy žalobkyně žalovanému soud zjistil a má za prokázané, že žalovaný byl automaticky zařazen do evidence plátců počínaje měsícem září 2019. Televizní poplatek byl stanoven v částce 135 Kč měsíčně. Žalovaný nezaplatil žalobkyni televizní poplatek za období od února 2020 do prosince 2020, přičemž za únor 2020 je požadována částka pouze ve výši 121,67 Kč Celkem tak žalobkyni dluží 1 471,67 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, dle tvrzení žalobkyně jí žalovaný dosud nezaplatil ničeho. 6. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že se žalobkyně svou žalobou proti žalovanému oprávněně domáhá podle § 2 odst. 2, § 3 odst. 2, § 6, § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích ve výši 1 471,67 Kč, jakož i zákonného úroku z prodlení vyčísleného částkou 165,99 Kč za období do vyhotovení žaloby, tj. do 27. 10. 2021, který je odůvodněn § 10 zákona č. 348/2005 Sb. a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že dlužná částka nebyla dosud uhrazena, proto jej soud zavázal k její úhradě ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný měl dostatek času dlužnou částku žalobkyni zaplatit. 7. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalovanému zaplatit celkem částku 600 Kč, sestávající se z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a paušální náhrady hotových výdajů dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 100 Kč. Tato paušální náhrada byla přiznána v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/13, když na tuto paušální náhradu hotových výdajů by měl nárok i účastník, nezastoupený advokátem. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za právní zastoupení, spočívající v odměně za zastoupení žalobkyně advokátem, a to s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3344/12, ve kterém Ústavní soud poukázal na svoji judikaturu, podle níž je-li stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta). Pokud však tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Ústavní soud pak ve vztahu k České televizi uvedl, že se ztotožňuje se závěrem, obsaženým v usnesení sp. zn. II. ÚS 2104/12, že činnost České televize není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení má výsadní postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Pokud agendu televizních poplatků Česká televize sama spravuje, což plyne z výroční zprávy o hospodaření České televize z roku 2011, a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení do značné míry vytrácí. Ústavní soud uzavírá, že je žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Jejich zaplacení uložil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).