12 C 89/2022-61 — Okresní soud v Lounech

1. Soud ve věci rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. 2. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 10 518,59 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně je poskytovatelem služeb elektronických komunikací, provozuje i služby poskytované třetími osobami neboli služby třetích stran. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] na základě objednávky služeb Účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí byly též Všeobecné podmínky společnosti [právnická osoba] [právnická osoba], a současně kupní smlouvu [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému ke koupi koncové zařízení, a žalovaný se zavázal k úhradě kupní ceny formou splátek dle splátkového kalendáře ve výši 210 Kč měsíčně, celkem 5 499 Kč. Žalovaný neuhradil vyúčtování [číslo] za období od 13. 2. 2021 do 12. 3.2021 splatné dne 27. 3. 2021 v částce 210 Kč, [číslo] za období od 13. 1. 2021 do 12. 2. 2021 splatné dne 27. 2. 2021 v částce 309 Kč, [číslo] za období od 13. 12. 2020 do 12. 1. 2021 splatné dne 27. 1. 2021 v částce 4 474,59 Kč a [číslo] za období od 13. 11. 2020 do 12. 12. 2020 splatné dne 27. 12. 2020 v částce 1 535 Kč, porušil tak své povinnosti ze splátkového kalendáře a žalobkyně proto v souladu s ujednáním ve splátkovém kalendáři zesplatnila zbývající splátky žalovaného fakturou [číslo] splatnou dne 22. 6. 2021 v částce 3 990 Kč. Částka, která měla být prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení zaplacena, je za dané zúčtovací období uvedena v samostatné části pravidelného vyúčtování, odděleně od služeb elektronických komunikací. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil shora uvedené faktury, byla mu dne 21. 3. 2022 zaslána předžalobní upomínka. Celková dlužná částka požadovaná žalobkyní činí 10 518,59 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný ji neuhradil, uplatnila žalobkyně svůj návrh u soudu. 3. Pokud se týká pravomoci soudu rozhodnout v této věci, tuto soud opírá o názor, že plnění z titulu pronájmu či kupní smlouvy ke koncovému zařízení není cenou za poskytnuté služby elektronických komunikací podle § 64 zákona o elektronických komunikacích. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu č. j. KONF 100/2011-24 ze dne 6. 3. 2012, který v obdobné věci rozhodl o pravomoci soudu. 4. Dále se soud opírá o názor, že podle ustanovení § 2 písm. n) zák. č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, tyto služby„ obsahu…“ jsou sice poskytovány prostřednictvím sítě či služeb elektronických komunikací, ale nejsou to služby elektronických komunikací. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu č. j. KONF 5/2011-12 ze dne 20. 4. 2011, který v obdobné věci rozhodl o pravomoci soudu. 5. V dané věci bylo z provedených důkazů zjištěno a prokázáno, že žalovanému byly vyúčtovány částky za koncové zařízení (vždy 210 Kč měsíčně) a částky platebních transakcí, a to ve vyúčtování [číslo] za období od 13. 2. 2021 do 12. 3.2021 splatné dne 27. 3. 2021 částka 210 Kč, [číslo] za období od 13. 1. 2021 do 12. 2. 2021 splatné dne 27. 2. 2021 částka 309 Kč, [číslo] za období od 13. 12. 2020 do 12. 1. 2021 splatné dne 27. 1. 2021 částka 4 474,59 Kč a [číslo] za období od 13. 11. 2020 do 12. 12. 2020 splatné dne 27. 12. 2020 částka 1 535 Kč a dále ve faktuře č. [číslo] splatné dne 22. 6. 2021 částka 3 990 Kč jako nesplacená kupní cena za zařízení, vše v celkové výši 10 518,59 Kč, nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni tuto částku uhradil. 6. Výše zjištěný skutkový stav posuzoval soud po stránce právní a dospěl k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný. 7. Pokud se týká pravomoci soudu rozhodovat ohledně v této věci, vycházel soud ze shora uvedeného názoru Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2011. Podle všeobecných podmínek žalobkyně, které jsou součástí smlouvy, je k výběru cen za shora uvedené služby oprávněna žalobkyně v rámci pravidelného vyúčtování. Cena za tyto služby byla vyúčtována v rámci vyúčtování a nebylo prokázáno, že by je žalovaný uhradil. Dále soud vycházel ze shora uvedeného názoru Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012. Výše měsíčních splátek byla vyúčtována v rámci vyúčtování, nebylo prokázáno, že by je žalovaný uhradil. Proto soud návrhu vyhověl, pokud se týká jistiny ve smyslu § 1746 odst. 2, § 1751 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. a ve smyslu § 2079 a následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., když byla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva a žalovaný nesplnil své povinnosti vyplývající z kupní smlouvy. 8. Soud vyhověl návrhu, i pokud se týká požadovaného příslušenství, tedy zákonného úroku z prodlení dle návrhu žalobkyně ve smyslu § 1970 zák. č. 89/2012, když jeho výše byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 518,59 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení uložil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).