14 C 247/2023-21 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 10 595,76 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. Na základě této smlouvy žalovaná odebírala elektřinu od právní předchůdkyně žalobkyně pro potřeby domácnosti do odběrného místa [část obce a číslo], [PSČ] [obec]. Za odběr elektřiny pak žalobkyně žalované vystavila fakturu [číslo] za fakturační období od 22.3.2020 do 21.7.2020 na částku 6 389,61 Kč. Dále byla vystavena právní předchůdkyni žalobkyně faktura číslo: [číslo] za fakturační období od 22.7.2020 do 7.1.2021 v částce 4 206,15 Kč. Z těchto částek žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci. 2. Okresní soud v Lounech ve věci vydal platební rozkaz, který musel být zrušen pro nemožnost jeho doručení a soud dále postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. 3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V tomto případě účastníci řízení vyslovili s tímto postupem souhlas, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalované bylo uložením doručeno usnesení zdejšího soudu č.j. 14 C 247/2023 - 17 ze dne 3.10.2023, které nabylo právní moci dne 19.10.2023. 4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud ve věci provedl dokazování výše uvedenými fakturami a detailním rozpisem vyúčtování k těmto fakturám. V neposlední řadě provedl soud důkaz smlouvou o dodávkách elektřiny ze dne [datum] výše uvedenou fakturou a předmětnými detailními rozpisy vyúčtování a dále upomínkami, ze kterých má soud za prokázané, že žalobkyně se pokoušela celou věc řešit smírnou cestou. 6. Takto prokázané dílčí skutečnosti shrnul soud v celkovém skutkovém stavu věci, který zároveň posoudil podle práva. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. V tomto případě bylo nadevší pochybnost prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně dodala žalované elektrickou energii za předmětné období, kterou žalovaná odebírala, avšak nebylo prokázáno, že by dluh vzniklý odběrem elektrické energie uhradila. Soudu tak nezbylo, než návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhovět. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobci i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí 8,25 % p.a. jak shora ve výroku I. uvedeno. 9. Žalobce měl ve věci plný úspěch, soud proto žalované uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. v částce 2 252 Kč, sestávající se zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a odměny za zastoupení advokátem v částce 900 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. b) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (tři úkony právní služby po 300 Kč), tří režijních paušálů po 100 Kč a 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH. Soud nemohl vyhovět návrhu žalobkyně na uhrazení náhrady nákladů řízení ve výši 7 624,40 Kč, neboť žaloba byla formulářového charakteru a soud by se při přiznání takovýchto nákladů řízení dostal do rozporu s příslušnou judikaturou.