14 C 336/2022-64 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně, která je postupníkem společnosti [právnická osoba], [IČO] se svým návrhem domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 281 858,52 Kč s příslušenstvím, s tím, že banka uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě které poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč s dohodnutým smluvním úrokem ve výši 11,99 % p.a. Žalovaný však dluh nehradil a banka byla nucena ho ke dni 13.5.201 zesplatnit. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 279 326,52 Kč, dlužných poplatků ve výši 2 532 Kč a úroků z prodlení. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci. 2. Žaloba byla původně podána u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, který vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Lounech jako soudu příslušnému. Okresní soud v Lounech ve věci nařídil jednání na den [datum], ze kterého se právní zástupkyně žalobkyně omluvil a žalovanému bylo předvolání doručeno uložením na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., když vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 3. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 4. V daném případě z doložených listinných důkazů lze dovodit závěr, že mezi postupitelem společností [právnická osoba] a žalovaným vznikl platně smluvní vztah, když na základě smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému výše uvedenou částku. Soud v této souvislosti provedl důkaz smlouvou o úvěru včetně výpisu spotřebitelského úvěru, prohlášením úvěru za splatným včetně poštovního archu a předžalobní výzvou, také včetně poštovního archu. Současně soud z listinných důkazů zjistil řádnou aktivní legitimaci žalobce ve věci. Současně má soud za prokázané, že banka zkoumala úvěryschopnost žalovaného. V průběhu řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaný uhradil více, než tvrdí žalobkyně v žalobě a žalovaný sám zůstal po dobu celého řízení ve věci zcela pasivní. 5. Vzhledem k tomu, že žalovaná je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 46 703,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 275 Kč a nákladů právního zastoupení sestávající z odměny za zastoupení advokátem dle § 7 bodu 6 Vyhl. č. 177/1996 Sb. v částce 28 380 Kč (3 úkony právní služby po 9 460 Kč, 3 režijních paušálů po 300 Kč a 21 % DPH, když právní zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátkyní DPH). Jejich zaplacení uložil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).