14 C 83/2023-50 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku uvedenou s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě čerpala žalovaná úvěr v částce 20 000 Kč, když tento úvěr nebyl žalovanou uhrazen. Žalovaná dluh neuhradila a žalobkyně tak požaduje uhradit jistinu ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně v žalobě a jejím doplnění specifikovala, jakým způsobem dospěla k výpočtu žalované částky a prokázala svou aktivní legitimaci ve věci. 2. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 27.6.2023, č.j. 14 C 83/2023 - 41 které nabylo právní moci dne [datum] byli v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. vyzváni účastníci, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyni bylo usnesení doručeno do datové schránky dne 28.6.2023 a následně s tímto postupem souhlasila, žalované bylo doručeno do vlastních rukou dne 30.6.2023, avšak žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a v průběhu řízení zůstala ve věci zcela pasivní. 3. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř. 3. Z listin založených ve spisu má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne [datum] nepochybně řádně a platně smlouva o úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr, přičemž z historii dluhu standardních informací o úvěru, jakožto z potvrzení žalobkyně o provedené platbě má soud za prokázané, že skutečnosti tvrzené žalobkyní v žalobě jsou v souladu s těmito listinami. [právnická osoba], ze dne [datum] má soud za prokázané, že v době, kdy byl úvěr žalované poskytován, byl příslušný účet u tohoto peněžního ústavu skutečně účtem žalované. Z výzvy k úhradě má soud za prokázané, že žalobkyně se pokoušela celou věc řešit smírnou cestou. 4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku jsou smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. V tomto případě bylo prokázáno, že příslušná žalobkyní tvrzená částka byla žalované skutečně poskytnuta, avšak nebylo prokázáno, že by žalovaná uhradila jakoukoliv dlužnou částku nad rámec částky tvrzené žalobkyní. Soudu proto nezbylo, než návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhovět. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Jejich zaplacení uložil soud žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud nemohl vyhovět návrhu žalobkyně na uhrazení náhrady nákladů řízení v částce 8 060 Kč, jak bylo požadováno v žalobě, neboť v tomto případě se jednalo o formulářovou žalobu a soud by se přiznáním takovýchto nákladů řízení dostal do rozporu se zavedenou judikaturou.