9 C 225/2023-21 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 606,34 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z té skutečnosti, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o služební kreditní kartě k účtu č. [bankovní účet], na základě které byla žalobkyní žalované poskytnuta platební karta, prostřednictvím které mohla žalovaná čerpat úvěrové částky v rámci sjednaného limitu 20 000 Kč a takto finanční prostředky následně řádně a včas vrátit způsobem stanoveným ve smlouvě a obchodních podmínkách žalobkyně včetně smluveného úroku ve výši 17 % ročně. Žalovaná daný úvěrový limit následně využívala, nicméně s řádným splácením svých závazků se dostala do prodlení, což mělo za následek, že žalobkyně dne [datum] žalované oznámila odstoupení od smlouvy s tím, že splatnost všech závazků z této smlouvy nastala 30. 1. 2023. Celková dlužná částka z této smlouvy pak představuje 17 606,34 Kč. Žalovaná však na tento svůj závazek nic neuhradila. Žalobkyně tak dále požaduje kapitalizovaný obchodní úrok ve výši 2 011,81 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 166,53 Kč a dále obchodní úrok z jistiny ve výši 15 % ročně od 31. 1. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z jistiny od 31. 1. 2023 do zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. 3. Žalovaná se v průběhu řízení k celé záležitosti nijak nevyjádřila a současně byla nekontaktní. 4. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů, má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., na základě které žalobkyně žalované poskytla úvěr formou možnosti opakovaného čerpání finančních prostředků do limitu 20 000 Kč prostřednictvím poskytnuté kreditní karty. Dále pak má soud za prokázáno, že na základě úvěrové smlouvy žalovaná obdržela požadované finanční prostředky, nicméně s jejich řádným vrácením se dostala do prodlení tím, že řádně a včas půjčené prostředky nevrátila. Na základě těchto skutečností pak žalobkyně oprávněně odstoupila od úvěrové smlouvy. Při posuzování daného případu soud vycházel pouze ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a z přiložených důkazů, neboť žalovaná byla po celou dobu řízení nekontaktní, nečinná a k žalobě samé neposkytla žádné vyjádření. Soud má tedy za prokázáno, že žalovaná žalobkyni dluží celkem částku 17 606,34 Kč představující dlužnou jistinu a příslušenství specifikované výše včetně částky 1 200 Kč, jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná předmětnou smlouvu uzavřela jako podnikající fyzická osoba. 5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit žalobkyni celkem částku 2 252 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 252 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.