9 C 515/2018-339 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28. 12. 2018 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 18 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce jako zemědělský podnikatel podniká na půdním bloku [číslo] půdním čtverci [číslo] přičemž dne [datum] zjistil na tomto půdním čtverci poškození pšenice ozimé v rozsahu přibližně 1 hektaru. Tyto pozemky jsou součástí honitby [obec], kdy uživatelem této honitby je žalovaný. Žalobce oznámil žalovanému v souladu s ustanovením § 52 odst. 1 písm. b), § 55 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti (dále jen „zákona o myslivosti“) vznik škody dopisem ze dne [datum], kterým žalovanému rovněž sdělil, že výše škody bude dle § 55 odst. 2 citovaného zákona vyčíslena v zákonné lhůtě po sklizni. Schůzka na místě k posouzení škod se konala dne [datum], dne [datum] potom proběhla sklizeň a dne [datum] vyčíslil žalobce škodu, kterou téhož dne ([datum]) sdělil žalovanému. Žalovaný pak ve lhůtě 60 dní, tedy do [datum] škodu neuhradil, ani neuzavřel s žalobcem dohodu o její náhradě, žalobce jej tak vyzval k náhradě škody s tím, že pakliže tato nebude uhrazena, bude svůj nárok vymáhat soudně. 2. Žalovaný se vyjádřil v tom smyslu, že žalobou uplatněný nárok neuznává, a to proto, že žalobce nesplnil zákonné podmínky pro přiznání jím požadovaného nároku. Žalobce žalovanému oznámil vznik škody toliko dopisem ze dne [datum], doručeným dne [datum], ve kterém však není uveden skutečný okamžik vzniku škody. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 55 odst. 1 zákona o myslivosti povinen svůj nárok na náhradu škody uplatnit u uživatele honitby do 20 dní od okamžiku, kdy škoda vznikla. Pakliže žalovaný nedodrží tento postup, jeho právo prekluduje. Podle tvrzení žalovaného přitom ke škodám došlo dříve, než tvrdí žalobce, konkrétně již v září a říjnu roku 2017. 3. Okresní soud v Lounech svým mezitimním rozsudkem č.j. 9 C 515/2018-217 ze dne 13. 10. 2021 po zhodnocení všech provedených důkazů ve věci rozhodl o základu předmětu sporu tak, že shledal nárok žabce za důvodný, neboť bylo zjištěno, že předmětná škoda byla žalobci způsobena působením černé zvěře a že za tuto škodu odpovídá žalovaný podle § 52 z.č. 449/2001 Sb. Současně bylo prokázáno, že žalobce tuto škodu včas žalovanému oznámil v prekluzivní 20 denní lhůtě ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 písm. a) z č. 449/2001 Sb. Závěry uvedené v rozsudku byly potvrzeny jako věcně správné rozsudkem krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 14 Co 12/2022-253 ze dne 12. 5. 2022, který nabyl právní moci dne 16. 6. 2022. S ohledem na výše uvedené pak soud v otázce posouzení vzniku škody a včasnosti jejího oznámení plně odkazuje na obsah výše uvedených rozsudků. 4. Podle § 55 odst. 3 z.č. 449/2001 Sb. se poškozený a uživatel honitby mají o náhradě škody způsobené zvěří dohodnout. Pokud uživatel honitby nenahradí škodu do 60 dnů ode dne, kdy poškozený uplatnil svůj nárok a vyčíslil výši škody nebo ve stejné lhůtě neuzavřel s poškozeným písemnou dohodu o náhradě této škody, může poškozený ve lhůtě 3 měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu. Ve výše uvedeném smyslu citovaného ustanovení se pak soud opět pokusil o to, aby účastníci již pouze ohledně výše způsobené škody uzavřeli dohodu, a to zvláště s ohledem na celkovou požadovanou výši škody, délku řízení a výši dosud vzniklých nákladů řízení. Účastníci však této možnosti nevyužili, a proto soudu nezbylo, než ohledně otázky zjištění výše požadované náhrady za vzniklé škody nechat zpracovat znalecký posudek. Za tímto účelem byl ustanoven [celé jméno znalce] znalec z oboru ceny a odhady zvěře, škody způsobené zvěří a na zvěři. Tento znalec vypracoval znalecký posudek dne [datum], ve kterém stanovil výši vzniklé škody částkou 4 050 Kč. Z textu posudku i z následného výslechu znalce pak vyplynulo, že znalec pro určení poškozené plochy pšenice vycházel z důkazů, které již byly provedeny a které byly ve spise k dispozici, a to zejména z žalobcem pořízených fotografií. Místní šetření již bylo z pochopitelných důvodů vyloučeno. Tímto způsobem došlo k určení plochy poškozené pšenice výměrou 0,1 ha společně s určením výše škody dle výkupních cen ozimé pšenice v místě a čase obvyklém, tj. při výnosu 8,1 t z hektaru při výkupní ceně 5 000 Kč, a tedy při zjištěném poškození 0,1 ha byla škoda určena ve výši 4 050 Kč. Soud se s tímto názorem znalce ztotožnil, neboť z textu jeho posudku ani z následné výpovědi znalce nevyplynuly žádné zásadní pochybnosti, které by měly mít zásadní vliv na závěrech posudku. Při výpovědi znalec pouze připustil, že za základ výpočtu bylo možno rovněž použít zprávu o trhu obilovin vydané Státním zemědělským intervenčním fondem, přičemž v tomto případě by byla výše způsobené škody ještě nižší vzhledem k nižším výkupním cenám uváděným ve statistice, nicméně za objektivnější hledisko považoval cenu, za kterou žalobce běžně pšenici prodává, resp. v roce 2019 prodal, což představuje právě cenu za výkup pšenice v místě a čase obvyklé. Soud tedy z těchto závěrů znalce vycházel a ve věci rozhodl tak, že žalobce je povinen žalovanému zaplatit vzniklou škodu ve výši 4 050 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od 29. 9. 2018, tj. ode dne, kdy byla žalovanému oznámena výše škody k náhradě. Ohledně zbytku nároku žalobce pak soud rozhodl tak, že tento je v části 13 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 13 950 Kč od 29. 9. 2018 do zaplacení nedůvodný s ohledem na výše uvedené závěry plynoucí ze znaleckého posudku. 5. O náhradě nákladů účastníků soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení i přes to, že žalobce byl v podstatné části neúspěšný, neboť výše plnění v tomto případě závisela na závěry učiněné ve znaleckém posudku, přičemž základem pro výpočet nákladů řízení podle vyhl. č. 177/1996 Sb. byla stanovena částka 4 050 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení celkem částku 43 776,90 Kč, což přestavuje 17 úkonů právní služby po 1 000 Kč (převzetí právního zastoupení, sepis a podání žaloby, účast při jednání dne 13.9.2019, účast při jednání dne 25.10.2019 ve výši dvou úkonů, sepis a podání vyjádření ze dne 28.11.2019, účast při jednání dne 20.12.2019, účast při jednání dne 12.2.2020, sepis a podání vyjádření k věci ze dne 24.2.2020, účast na setkání se zapsaným mediátorem dne 12.8.2020, účast při jednání dne 4.8.2021, sepis a podání vyjádření k návrhu na uzavření soudního smíru ze dne16 .8.2021, účast při jednání dne 13.10.202, sepis a podání vyjádření k odvolání žalovaného, účast při jednání u krajského soudu v Ústí nad Labem dne 5.5.2022, účast při jednání dne 21.9.2022 a účast při jednání dne 24.5.2023), 17 paušálních náhrad po 300 Kč, cestovné 8x [obec] – [obec] a zpět, 1x [obec] - [obec] a zpět a 1x [obec] – [obec] a zpět při použití osobního automobilu Škoda Scout při průměrné spotřebě 5l /100 km v celkové výši 5 368,50 Kč, náhrada za ztrátu času 40 půlhodin po 100 Kč, tj. 4 000 Kč, úhrada za první setkání u zapsaného mediátora ve výši 1 700 Kč (doloženo pokladním dokladem), zaplacená záloha na zpracování znaleckého posudku ve výši 3 000 Kč, 21 % DPH ve výši 6 608,40 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. 6. O náhradě nákladů vzniklých České republice – okresnímu soudu v Lounech bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalovaný je povinen nahradit plnou výši státem vynaložených nákladů, neboť výše plnění záviselo na výsledku znaleckého posudku. Státu vznikly v průběhu řízení náklady v celkové výši 22 650,29 Kč, což představuje úhradu za znalecký posudek [celé jméno znalce] [číslo] ze dne [datum] ve výši 4 700 Kč (po odečtu žalobcem uhrazené zálohy ve výši 3 000 Kč), úhradu za znalecký posudek Ing. [celé jméno znalce] [číslo] ze dne [datum] ve výši 5 430 Kč a úhradu za výdaje znalce [příjmení] [celé jméno znalce] vzniklé v souvislosti s jeho výslechem při jednání dne 24. 5. 2023 ve výši 12 520,29 Kč a soud tedy na základě výsledku řízení uložil náhradu těchto vynaložených nákladů žalovanému ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.