1 C 121/2024-53 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřel se žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 15 000 Kč a příslušenství úvěru ve výši 12 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Splatnost poslední splátky připadala na den 28. 10. 2018. Smlouva byla uzavřena v písemné podobě a žalovaný ve smlouvě stvrdil převzetí částky 15 000 Kč svým podpisem. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Předmětem žaloby je nesplacená jistina 12 488,99 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od prodlení do 11. 7. 2023 v kapitalizované výši 6 135,97 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 9 476,16 Kč za dobu od 29. 10. 2018 do 11. 7. 2023, zákonný úrok z prodlení z částky 13 486,08 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, úrok 15 % ročně z částky 12 488,99 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, na úhradách za služby požaduje žalobkyně částku 8 885,64 Kč. Ve prospěch pohledávek právního předchůdce žalobkyně uhradil žalovaný částku 4 900,28 Kč.2. K jednání nařízenému na den , datum, se žalovaný bez omluvy nedostavil a soud pro věc projednal v jeho nepřítomnosti za účasti zástupce žalobkyně.3. Žalobkyně předložila listiny nazvané Smlouva o úvěru ze dne , datum, , č. , hodnota, , žádost žalovaného o poskytnutí úvěru, předžalobní výzvu ze dne 1. 11. 2023, postupní smlouvu, potvrzení o úhradě kupní ceny postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky. Smlouva o úvěru je podepsána oběma smluvními stranami a z této smlouvy soud zjistil, že žalovanému byl v den podpisu smlouvy poskytnut hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit včetně úroku ve výši 1 444 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, nákladů za vyhodnocení ve výši 1 078 Kč a částky 3 750 Kč za hotovostní inkaso plateb ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč, kdy prvá splátka měla být zaplacena do měsíce od poskytnutí úvěru. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný v žádosti vyčíslil své příjmy částkou , hodnota, Kč měsíčně a své výdaje částkou , hodnota, Kč měsíčně. Z pracovní smlouvy ze dne , datum, , jejího dodatku, mzdového výměru z , datum, soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, .. Dle potvrzení příjmů činil jeho roční čistý příjem za dobu od , datum, do , datum, částku , hodnota, Kč. Dle přehledu transakcí (č.l. 26) žalovaný zaplatil ve prospěch pohledávek ze smlouvy 4900,28 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a postoupení oznámil žalovanému dopisem. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván právním zástupce žalobkyně k zaplacení předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2023. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva odeslána na adresu žalovaného 2. 11. 2023.4. Po právní stránce soud hodnotil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).5. Podle ust. § 1 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.6. Dle ust. § 9 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.7. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.11. Soud se předně zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nedostála.12. Soud konstatuje, že žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala, že její právní předchůdkyně zkoumala příjmy žalovaného, když což je prokázáno pracovní smlouvou, potvrzením příjmů ze strany zaměstnavatele, a mzdovým výměrem. Neprokázala však, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výši výdajů žalovaného a to ani po poskytnutí poučení dle ust. § 118a odst. 2 o.s.ř. Tvrzení o ověřování údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr není doloženo žádným relevantním důkazem, zejména předložením kopií ověřovaných listin. Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované odborné posouzení. Takový postup právní předchůdkyně žalobkyně tak soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru za situace, kdy o správnosti údajů uvedených v kartě zákazníka lze mít důvodné pochyby. Soud nepovažuje za pravděpodobné, že by veškeré měsíční výdaje žalovaného činily pouze , hodnota, Kč měsíčně. S ohledem na absenci předložení dalších podkladů ze strany žalobkyně soudu proto nezbývalo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované v okamžiku uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru nesplnila.13. Nelze vyloučit, že by k prokázání tvrzení ohledně dostatečného zkoumání úvěruschopnosti mohlo ve výjimečných případech postačit toliko předložení řádně vyplněné žádosti žalovaného o úvěr, pakliže by soud neměl pochyb ohledně komplexnosti a správnosti všech uvedených údajů, jakožto i skutečnosti, že (právní předchůdkyně) žalobkyně tyto údaje v době uzavírání smlouvy ověřovala (např. nahlédnutím do žalovaným předložených listin). Žalobkyně se však vystavuje riziku, že soudu tato tvrzení nebudou postačovat, a tudíž s ohledem na neunesení důkazního břemene při nepředložení ověřovaných listin (či jiných důkazních prostředků) dospěje k závěru o nesplnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.14. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalované ho nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před nescho