11 C 212/2023-146 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 22 881,79 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, (dále jen „původní věřitel“) uzavřela se žalovaným dne 2. 5. 2013 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si sjednali vedení běžného účtu , tel. číslo, pro žalovaného a následně kontokorentního úvěru , Anonymizováno, . Po zrušení poskytování kontokorentního úvěru a převedení debetního zůstatku běžného účtu na úvěrový účet dne 8.2.2021 se žalovaný opět dostal do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu č. , tel. číslo, . Tento zůstatek činil 822,04 Kč. Žalovanému byl dále na základě smlouvy ze dne 2. 5. 2013 a následné smlouvy o poskytování kontokorentního úvěru , Anonymizováno, poskytnut původně úvěrový limit ve výši 10 000 Kč a následně na základě dispozic ze dne 12. 7. 2019 úvěrový limit 13 000 Kč. Žalovaný porušil podmínky ze smlouvy a povolený limit překročil, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Dlužný zůstatek ve výši 14 092,90 Kč byl převeden na úvěrový účet č. , č. účtu, . Dlužná částka je úročena úrokem ve výši 29 %. Žalobkyně požadovala částku 12 693,65 Kč, která se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 10 411,9 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 800 Kč a úroku z prodlení ve výši 481,75 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 4 881 Kč. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla dále dne 14. 9. 2018 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a užívání kreditní karty č. , hodnota, , na základě které původní věřitel poskytl žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal splácet ve sjednaný splátkách spolu se sjednaným úrokem. Žalovaný čerpal celkem prostředky ve výši 22 847,05 Kč a uhradil částku 24 044,75 Kč. Pro neplnění podmínek byla smlouva ukončena a žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 8 353,85 Kč, poplatky ve výši 1 494 Kč, kapitalizované úroky z úvěru ve výši 659,77 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 644,38 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek byly pohledávky za žalovaným postoupeny žalobkyni.2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. za přítomnosti zástupce žalobkyně. Žalovaný se k jednání nedostavil ani se neomluvil.3. Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 2.5.2013, všeobecných produktových podmínek původního věřitele soud zjistil, že se původní věřitel zavázal vést pro žalovaného běžný účet uvedený shora. Ze žádosti o povolení debetního zůstatku , Anonymizováno, ze dne 26. 2. 2015, dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 12.7.2019, z oznámení původního věřitele, všeobecných obchodních podmínek, platební historie, výzvy k zaplacení, upomínek , upozornění na prohlášení úvěru za splatný, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 10. 2. 2021, výpisů z úvěrového účtu, tel. číslo, lze dovodit závěr, že na základě dohody ze dne 26. 2. 2015 se žalovaným původní věřitel poskytl žalovanému úvěrový limit , Anonymizováno, s výší úvěrového rámce 10 000 Kč na jeho běžném účtu, který se žalovaný zavázal splácet ve sjednaných splátkách. Dopisem bez data původní věřitel oznámil zvýšení povoleného limitu na 13 000 Kč od 12. 1. 2016. Dle dohody ze dne 12. 7. 2019 původní věřitel a žalovaný potvrdili limit , Anonymizováno, s výší úvěrového rámce ve výši 13 000 Kč od 12. 1. 2016 se sjednanými podmínkami. Žalovaný řádně nesplácel a původní věřitel zrušil poskytování tohoto produktu na běžném účtu a dluh ve výši 14 092,90 Kč převedl na úvěrový účet č. , tel. číslo, , který měl žalovaný splácet ve splátkách. Žalovaný řádně nesplácel a původní věřitel prohlásil celý úvěr za splatný ke dni 22. 11. 2021 a žalovaný byl vyzván k zaplacení do 8. 12. 2021. Žalobkyně předložila vyjádření původního věřitele k prověřování úvěruschopnosti v případě úvěru ve výši 10 000 Kč, podle kterého příjem žalovaného činil 16 000 Kč, příjem domácnosti činil 20 000 Kč, žalovaný byl ženatý, bydlel v pronájmu, měl dvě vyživovací povinnosti, dosavadní interní splátky činily 3 380,72 Kč. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle zák. č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Žalobkyně předložila výpis z běžného účtu č. , č. účtu, ze dne 2. 11. 2021, podle kterého byl po převodu záporného zůstatku na úvěrový účet na běžném účtu evidován záporný zůstatek ve výši 822,04 Kč.4. Ze žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 9. 2018, výpisů ke kreditní kartě, platební historie, upozornění před zesplatněním smlouvy, výzev k zaplacení, oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 1. 12. 2020, výpisů ke kreditní kartě lze učinit závěr, že na základě dohody se žalovaným původní věřitel poskytl žalovanému úvěr do výše limitu 10 000 Kč za sjednaný úrok, který se žalovaný zavázal splácet ve sjednaných splátkách. Žalovaný řádně nesplácel a původní věřitel prohlásil celý úvěr za splatný a žalovaný byl vyzván k zaplacení do 15. 12. 2020. Žalovaný celkem čerpal finanční prostředky ve výši 22 847 Kč. Žalobkyně předložila vyjádření původního věřitele, podle kterého měl žalovaný příjem 18 286 Kč, který byl ověřen z běžného účtu žalovaného. Čistý příjem domácnosti činil 28 000 Kč, žalovaný byl ženatý, žil v pronájmu, dosavadní interní splátky činily 3 023,51 Kč. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle zák. č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 včetně přílohy, dohody ze dne 16. 11. 2021, potvrzení, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 včetně podacího lístku soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávky za žalovaným žalobkyni a postoupení oznámil žalovanému. Dopisem ze dne 4. 4. 2023 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně s upozorněním na možnost soudního vymáhání a dle podacího lístku byla předžalobní upomínka podána k poštovní přepravě.6. Soud přiznal žalobkyni první nárok na zaplacení částky ve výši 822,04 Kč, když žalobkyně prokázala uzavření dohody o vedení běžného účtu mezi původním věřitelem a žalovaným dle ustanovení § 2662 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a prokázala nepovolený záporný zůstatek na tomto účtu. Pohledávka byla žalobkyni postoupena v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. Mezi původním věřitelem a žalovaným byly dále uzavřeny dvě smlouvy o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v občanském zákoníku. Na uvedené smlouvy se vztahují též ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (smlouva o povoleném záporném zůstatku , Anonymizováno, ) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (smlouva o revolvingovém úvěru a užívání kreditní karty), ve znění pozdějších předpisů. Původní věřitel ověřoval příjem žalovaného. V případě výdajů však vycházel ze statistických výdajů, faktické výdaje žalovaného nezjišťoval a nezohlednil, ačkoli vedl žalovanému běžný účet. Nebylo tvrzeno a prokázáno, zda původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného též nahlédnutím do dlužnických evidencí. Z uzavřených smluv pak vyplývají další závazky žalovaného z titulu úroků, poplatků apod. V případě dohody o poskytnutí úvěrového limitu ve výši 13 000 Kč pak žalobkyně přes poučení podle § 118a o.s.ř. neoznačila důkazy k prověřování úvěruschopnosti žalovaného. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud posoudil obě smlouvy jako absolutně neplatné v souladu s ustálenou judikaturou k oběma zákonům o spotřebitelském úvěru, která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, když původní věřitel nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. V případě druhého nároku, žalobkyně přes poučení soudu dle ustanovení § 118a odst. 3 o