13 C 112/2023-59 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 48 367,28 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, . Touto smlouvou se původní věřitel (společnost , právnická osoba, ) zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s celkovým úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Žalovaný z těchto prostředků vyčerpal prostřednictvím platební karty celkem částku 63 360,79 Kč, čímž žalovanému v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost aktuálně čerpanou částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši sjednané smlouvou v závislosti na výši čerpaného úvěru. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně neplnil, když uhradil vyčerpanou částku pouze částečně, a proto původní věřitel dopisem ze dne 31. 8. 2022 prohlásil dluh žalovaného za splatný.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V daném případě z doložených listinných důkazů lze dovodit závěr, že mezi žalovaným a původním věřitelem vznikl platně smluvní vztah, účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou původní věřitel poskytl žalovanému úvěrový rámec do výše 30 000 Kč. Žalovaný postupně vyčerpal částku 63 360,79 Kč, původnímu věřiteli tuto částku vrátil pouze částečně, ve stanovené lhůtě dlužnou částku nezaplatil, důsledně tomu se žalobkyně domáhá zaplatit dlužnou jistinu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2022 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Soud tedy nárok žalobkyně shledal po právu a uložil žalovanému zaplatit celkovou dlužnou částku 48 367,28 Kč.4. Vzhledem k tomu, že žalovaný je s plněním v prodlení, přiznal soud žalobkyni i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 122 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 944 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 367,28 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.