13 C 125/2023-48 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 11 325,48 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, a SMS zpráv smlouvu o úvěru. Právní předchůdce žalobkyně půjčil žalovanému dne , datum, částku 11 000 Kč. Tato částka byla žalovanému připsána na účet, který sdělil právnímu předchůdci žalobkyně. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 11 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 4 939 Kč, celkem částku 15 939 Kč, do dne 7. 11. 2021. Na svůj dluh žalovaný neuhradil žádnou částku. Žalovaný se tak dostal do prodlení, když neuhradil řádně a včas sjednanou částku, která ke dni , datum, činila na dlužném úvěru částku ve výši 11 000 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 325,48 Kč, celkem 11 325,48 Kč. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela dne 12. 6. 2023 se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , poté dne 16. 6. 2023 uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne 5. 7. 2023. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení částky 11 325,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 325,48 Kč od 13. 4. 2022 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 5. 7. 2023, ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.2. Oba účastníci se k jednání, které se konalo dne , datum, nedostavili, soud věc projednal v jejich nepřítomnosti.3. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena dne , datum, mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , bylo zjištěno, že smlouva není podepsána žalovaným, je zde uvedena e-mailová adresa žalovaného, telefonní číslo, číslo účtu žalovaného.4. Z potvrzení o platbě vystaveného dne , datum, bylo zjištěno, že , právnická osoba, . potvrzuje odchozí platbu majitele účtu , právnická osoba, . ve výši 11 000 Kč dne , datum, na č. účtu , č. účtu, pod VS , var. symbol, .5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2023 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, a dále ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2023 mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní soud zjistil, že mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným a tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne 5. 7. 2023.6. Ze zprávy , právnická osoba, . bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, , a byla na něj dne , datum, připsána platba ve výši 11 000 Kč pod VS , var. symbol, .7. Soud vyzval žalobkyni k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že s posouzením úvěruschopnosti souhlasil žalovaný dle článku X. smlouvy o spotřebitelském úvěru č. F888B / 315748, kterou žalobkyni zaslal soudu společně s návrhem na vydání el. platebního rozkazu. Dle uvedeného článku: „Úvěrovaný zmocňuje úvěrujícího k přístupu do veřejných registrů, zejména pak dal úvěrujícímu souhlas s nakládáním s jeho osobními údaji za účelem posuzování úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti, za účelem posuzování rizik prostřednictvím vyhledávání údajů na internetových stránkách www.nebankovni-registr.cz, jehož provozovatelem je Nebankovniregistr.cz, s.r.o., IČO 01911945, dále za účelem vzájemného informování uživatelů bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací, Anonymizováno, ve vztahu k úvěruschopnosti, důvěryhodnosti, solventnosti a platební morálce úvěrovaného, jejichž provozovatelem je CRIF - Czech Credit Bureau, a.s., IČO 26212242, dále úvěrující ověřuje existence exekucí prostřednictvím vyhledání údajů na internetových stránkách www.ispis.cz, jehož provozovatelem je Sokordia, s.r.o., IČO 29190088, dále za účelem vzájemného informování uživatelů registru Creditinfosolutions ve vztahu k úvěruschopnosti, důvěryhodnosti, solventnosti a platební morálce úvěrovaného, jehož provozovatelem je Creditinfo Solutions s.r.o., IČO 27600297, dále za účelem vzájemného informování uživatelů registru European United Credit Bureau ve vztahu k úvěruschopnosti, důvěryhodnosti, solventnosti a platební morálce úvěrovaného, jehož provozovatelem je European United Credit Bureau EUROPE INFO GROUP, UAB, IČO 302845131“. Dále úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Tato svá tvrzení však nijak nedoložila. Žalobkyně se k jednání dne , datum, nedostavila, soud žalobkyni tedy nemohl vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o úvěru.8. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poukázal dne , datum, na účet žalovaného vedený u , právnická osoba, částku 11 000 Kč pod VS , var. symbol, . Ze zprávy , právnická osoba, bylo prokázáno, že účet, na který byla poukázána předmětná platba, je účtem žalovaného. Naopak však nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně společností Emmas , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, když soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalovaného před9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.11. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.12. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podo