14 C 192/2024-26 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 210 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 14 000 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému dne , datum, poskytnuta částku ve výši 7 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, a na stejný účet dne , datum, částku ve výši 3 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaný měl splácet každý měsíc úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, a to nejpozději k 20. dni v měsíci. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 10 000 Kč, úrok v kapitalizované výši 4 000 Kč a smluvní pokuta v částce 1 210 Kč.2. Soud ve věci nařídil jednání na den 3. 12. 2024, ze kterého se právní zástupce žalobkyně omluvil a žalovaný se jednání nezúčastnil, když mu předvolání bylo doručeno do datové schránky fikcí dne 29. 10. 2024. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3. o.s.ř., když vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.3. Po provedeném dokazování bez účasti účastníků řízení dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z předložené kopie občanského průkazu, když tato fotokopie byla soudu také doručena včetně rodného listu žalovaného a ověřením jeho bankovního účtu. Dle dokladu o vyplacení úvěru a zprávy , právnická osoba, ., ze dne , datum, žalovaný úvěr čerpal částku celkem ve výši 10 000 Kč, když postupně obdržel platby ve výši 7 000 Kč a 3 000 Kč. Z listiny zesplatnění spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 29 842 Kč jako dlužné částky z úvěru č. , hodnota, ke dni , datum, . Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou.4. K tvrzení žalobkyně, že řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného soud provedl důkaz třemi výplatními lístky žalovaného v měsíčních červnu až srpnu , rok, zaměstnavatele , právnická osoba, , když z těchto listin bylo zjištěno, že jeho plat dosahoval výše v těchto měsíčních výše 32 651 Kč, 31 631 Kč a 32 288 Kč.5. Pokud pak jde o tvrzení, že žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databází, ISIR, CEE, CRKI a BRKI, tyto skutečnosti nebyly prokázány, neboť žalobkyně k jejich prokázání nenavrhla žádné důkazy a vzhledem k absenci žalobkyně na jednání soudu nebylo možno ji poučit ve smyslu § 118a o. s. ř.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Soud vzal za prokázané, že vůle žalovaného a žalobkyně směřovala k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, avšak smlouva nebyla sjednána platně. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že před uzavřením smlouvy dostála svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s řádnou pečlivostí. Žalobkyně sice prokázala, že se úvěruschopností žalovaného zabývala a prokázala, že měla k dispozici doklady o výši příjmů v měsíčních červnu až srpnu , rok, , avšak z provedeného dokazování nijak nevyplynula celková osobní situace žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. nejsou nijak prokázány výdaje žalovaného před uzavřením smlouvy, a to výdaje pravidelné, měsíční. Z provedeného dokazování nijak nevyplynulo, zda žalovaný má nějaké další dluhy, splácí pravidelně úvěry, půjčky, leasingy či zda se ho týkají případně nějaké exekuce. Z provedeného dokazování ani nijak nevyplynulo, zda má žalovaný vyživovací povinnosti, případně v jaké výši. Z žádného důkazu tak není prokázáno, že by se žalobkyně zabývala jeho závazky a tyto ověřovala. Soud má za to, že nelze při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jen z výše jeho příjmů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).14. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla v daném případě spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč tedy částku, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil a současně uložil žalovanému vrátit tuto částku žalobkyni spolu se zákonným úrokem z prodlení, když ve zbývajícím rozsahu byl nucen žalobu zamítnout.15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnu v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný. Za situace, kdy žalobkyně požadovala uhrazení částky ve výši 15 210 Kč, přičemž úspěch činil pouze 10 000 Kč, byl úspěch ve věci žalobkyně v rozsahu 66 %. Po odečtení neúspěchu žalobkyně od úspěchu činí právo na náhradu nákladů řízení 32 %. Současně soud zdůrazňuje, že v tomto řízení se jednalo o formulářovou žalobu a soud by se přiznáním nákladů požadovaných žalobkyní dostal do rozporu se zavedenou judikaturou. Soud proto vycházel z ustanovení § 14b odst. 1 písm. b), bod 2 vyhl. č. 177/1966 Sb. a přiznal proto žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 3 úkonů právního zastoupení po 300 Kč, tj. 900 Kč, 3 režijních paušálů po 100 Kč, tj. celkem 1 200 Kč, když 32 % z této částky činí 384 Kč. Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto soud rozhodl o zaplacení částky ve výši 80,64 Kč jako 21 % DPH a dále 32 % ze zaplaceného soudního poplatku 320 Kč. Náhrada nákladů řízení tak činí částku ve výši 784,64 Kč.16. Žalobkyně zaplatila z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč, návrh nebyl soudem povolen, věc byla převedena z aplikace CEPR do sporného řízení, důsledně tomu je žalobkyně povinna dop