17 C 226/2024-51 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se obrátila dne 20. 2. 2024 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 15 446 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný dne , datum, kolem , hodnota, hodin v , adresa, , na autobusovém nádraží v , město, , udeřil levou rukou zaměstnance společnosti , jméno FO, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , řidiče linky autobusu č. , hodnota, , pana , jméno FO, narozeného , datum, (dále jen „poškozený“), do obličeje, čímž poškozenému způsobil zhmoždění tváře a drobné oděrky v dutině ústní. Za toto jednání byl žalovaný rozhodnutím , právnická osoba, , adresa, , Komisí pro projednávání přestupků, č. j. , Anonymizováno, , ze dne , datum, , uznán vinným z přestupků proti občanskému soužití dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2006 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání podle vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 125/1993 Sb.“), bylo žalobcem za zaměstnavatele nahrazena poškozenému škoda ve výši 15 446 Kč, která se skládá z náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od , datum, do , datum, ve výši 6 598 Kč, bolestného ve výši 8 648 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s léčbou ve výši 200 Kč. Na základě výše uvedeného na žalobkyni, která za zaměstnavatele nahradila škodu, přešlo právo zaměstnavatele na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá, tedy na žalovaného. Žalobkyně tak z tohoto titulu požaduje po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 15 446 Kč se zákonným úrokem z prodlení.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných , Anonymizováno, a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný dne , datum, kolem , Anonymizováno, hodin v , adresa, , na autobusovém nádraží v , město, , udeřil levou rukou zaměstnance společnosti , právnická osoba, ., řidiče linky autobusu č. , hodnota, , pana , jméno FO, , narozeného , datum, , do obličeje, čímž poškozenému způsobil zhmoždění tváře a drobné oděrky v dutině ústní od zubů. Za toto jednání byl žalovaný rozhodnutím , právnická osoba, , adresa, , Komisí pro projednávání přestupků, č. j. , Anonymizováno, , ze dne , datum, , uznán vinným z přestupků proti občanskému soužití dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2006 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů /viz odevzdání věci k projednání přestupku na č. l. , Anonymizováno, , Anonymizováno, p. v., rozhodnutí , adresa, č. j. , Anonymizováno, na č. l. , Anonymizováno, , protokol o výslechu svědka na č. l. 27, záznam o úrazu na č. l. 7 p. v. – 9, záznam o úrazu – hlášení změn na č. l. 15/. V důsledku tohoto jednání byl poškozený v pracovní neschopnosti od , datum, do , datum, /viz potvrzení o trvání pracovní neschopnosti na č. l. 22, lékařská zpráva na č. l. 17/. Zaměstnavatel poškozeného společnost , právnická osoba, . uplatnila tento incident jako pojistnou událost - pracovní úraz u své pojišťovny – žalobkyně /viz hlášení pojistné události na č. l. 27 p. v. – 28, hlášení pracovních úrazů na č. l. 23 p. v., oznámení o registraci pojistné události na č. l. 12 a 18, sdělení na č. l. 19-20/. Žalobkyně z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání podle vyhlášky Ministerstva financí č. 125/1993 Sb. vyplatila poškozenému náhradu škody ve výši celkem 15 446 Kč, přičemž tato částka sestává z náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od , datum, do , datum, ve výši 6 598 Kč, bolestného ve výši 8 648 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s léčbou ve výši 200 Kč /viz lékařské posudky o ohodnocení bolesti na č. l. 10 p. v. – 11 a 14, náhrada ztráty na výdělku po dobu PN na č. l. 23, příjmový pokladní doklad na č. l. 13 p. v., likvidační zpráva na č. l. 9 p. v. – 10 a 32, sjetina z interního systému na č. l. 7/. Žalobkyně následně uplatnila vůči žalovanému regresní nárok ve výši 15 446 Kč, a to výzvami k úhradě ze dne , datum, a , datum, /viz návrh na uplatnění regresního postihu na č. l. 13 a 33, výzva k úhradě na č. l. 15 p. v. včetně dokladu o odeslání a č. l. 33 p. v./. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku včetně dokladu o odeslání v elektronické databázi soudu CEPR/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle vyhlášky č. 125/1993 Sb., vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.7. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.8. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.9. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. zaměstnavatel má právo, aby za něho pojišťovna příslušná podle § 1 nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce. Nárok na náhradu škody z události, která by mohla být důvodem vzniku práva na plnění, musí být poprvé uplatněn zaměstnavatelem u pojišťovny v době trvání zákonného pojištění, s výjimkou případů, kdy poškozený má právo na plnění přímo vůči příslušné pojišťovně.10. Podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. pokud pojišťovna nahradila za zaměstnavatele škodu, přechází na ni právo zaměstnavatele na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá.11. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl. Soud vzal za prokázané, že žalovaný zaviněným způsobem způsobil poškozenému újmu na zdraví a zasáhl tak do jeho absolutního práva ve smyslu § 2910 o. z. Tento zásah vznikl v souvislosti s výkonem práce poškozeného jako řidiče autobusu u společnosti , právnická osoba, , a jde tedy o pracovní úraz, na který dopadá zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu. Z tohoto titulu vyplatila žalobkyně coby pojišťovna poškozeném plnění ve výši 15 446 Kč, přičemž tato částka sestává z náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od , datum, do , datum, ve výši 6 598 Kč, bolestného ve výši 8 648 Kč a náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s léčbou ve výši 200 Kč. Výše bolestného pak byla zjištěna na základě zvláštního lékařského posudku v souladu s nařízením vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. tak žalobkyni vznikl regresní nárok vůči žalovanému, který za způsobenou škodu poškozenému odpovídá (viz citované rozhodnutí , adresa, ). Žalobkyně tak uplatnila svůj nárok po právu, a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobkyně uplatnila.13. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.14. O náhradě nákladů řízení rozh