9 C 127/2023-229 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobci se svou žalobou domáhali toho, aby žalovaná jim byla povinna připsat kredit na elektronickou stravovací kartu za měsíc říjen 2022 ve výši, která u každého žalobce odpovídá počtu skutečně odpracovaných dnů v daném měsíci. Svůj návrh žalobci zdůvodnili tím, že předseda Okresního soudu v , adresa, , tituly před jménem, , jméno FO, svým opatřením č. 6/2022 ze dne 12. 9. 2022 přiznal, počínaje 1. 10. 2022, zaměstnancům a soudcům stravné ve formě připsání kreditu na elektronickou stravovací kartu ve výši 135 Kč (z toho 100 Kč placeno soudem), přičemž nárok na tuto formu stravného podmínil tím, že dotyčný zaměstnanec (soudce) v jednotlivém pracovním dni, za který nárok na toto stravné vznikl, musí v místě výkonu své práce (budova soudu v , adresa, ) odpracovat alespoň 3 hodiny a současně svou přítomnost na pracovišti musí mít evidovanou elektronickým docházkovým systémem, tzv. čipováním. Uvedené opatření předsedy soudu žalobci shledávají ve vztahu k nim za nezákonné, a to z následujících důvodů: 1) nezákonný požadavek vázání nároku na stravné na počet odpracovaných hodin – zde žalobci poukazují na to, že soudce je do své funkce jmenován bez časového omezení, přičemž plní úkoly v rámci výkonu své funkce podle potřeby, tj. i mimo svou běžnou pracovní dobu a mimo budovu soudu, tj. soudce je soudcem 24 hodin denně 7 dní v týdnu a požadavek na odpracování 3 hodin v budově soudu neodpovídá povaze samotné podstaty výkonu funkce soudce. Zde současně poukazují na to, že jednotlivá ustanovení zákoníku práce se na soudce použijí pouze přiměřeně. 2) nezákonnost vazby nároku na stravné na elektronické evidování docházky – tuto žalobci spatřují v tom, že nedodržení této předepsané evidence má mít za následek neposkytnutí benefitu v podobě stravného s poukazem na to, že analogicky se i v tomto případě jedná o hmotné zabezpečení soudce. Rovněž v této souvislosti upozorňují na již výše uvedenou argumentaci ohledně nezbytnosti soudce být přítomen v soudní budově v rámci výkonu své funkce a plnění úkolů s tím, že k tomuto dochází i mimo budovu soudu bez časového omezení (24/7). Dále v této souvislosti poukazují zejména na rozhodnutí Nejvyššího správního soud č.j. Kss 10/2013-84 ze dne 10. 1. 2014, ze kterého plyne, že evidence pracovní doby by měla sloužit toliko k zajištění řádného výkonu soudnictví a neměla by být důvodem pro případné kárné postihy soudců při jejím nedodržování, což je možno vztáhnout rovněž na neposkytnutí hmotného zabezpečení včetně stravného. 3) nerovné zacházení ve vztahu k soudcům jiných soudů – zde žalobci vyjadřují myšlenku, že, pokud platí, že zaměstnavatelem všech soudců je Česká republika, měly by tedy pro všechny soudce platit stejná pravidla ohledně získávání nároku i na benefit v podobě stravného. Za tímto účelem oslovili podle z. č. 106/1999 Sb. všechny soudy v České republice ke zodpovězení otázek týkajících se zejména evidence pracovní doby a podmínek k získání nároků na stravné a odpovědi některých soudů předložili soudu k důkazu, přičemž na tomto místě soud v podrobnostech odkazuje na tyto odpovědi, které se nachází ve spise na č.l. 83, 111 – 116 a 159 – 163. 4) nerovné zacházení ve vztahu k soudcům Okresního soudu v , adresa, – toto žalobci spatřují v tom, že v případě dvou soudců, přidělených dočasně ke Krajskému soudu v , adresa, , byl těmto poskytován předmětný benefit stravného, a to i přes to, že u krajského soudu svou docházku žádným způsobem neevidovali, čímž předseda soudu , tituly před jménem, , jméno FO, popírá své vlastní opatření. 5) nerovné zacházení ve vztahu k zaměstnancům soudu Okresního soudu v , adresa, – zde žalobci poukazují na to, že, podle výpisu z elektronické evidence docházky, ředitel správy soudu pobíral stravenkový benefit, aniž by své příchody a odchody evidoval elektronicky při svém faktickém příchodu a odchodu u dveří, ale svou docházku očividně do evidence dopisoval ručně, neboť má do této evidence oprávnění osobně zasahovat. 6) nezákonný způsob přijetí vnitřního předpisu upravujícího nárok na stravenkový benefit – v této souvislosti poukazují na znění § 53 odst. 1 písm. d) z.č. 6/2002 Sb., podle kterého se má soudcovská rada vyjadřovat k zásadním otázkám státní správy soudu. Zde rovněž uvádějí, že předseda soudu napadené opatření přijal, aniž by toto bylo se soudcovskou radou projednáno a aniž by bylo vzato v potaz to, že se záměrem předsedy soudu ohledně změny stávajícího docházkového systému a systému nároků na poskytnutí stravného větší část soudců okresního soudu vyslovila předem svůj nesouhlas. 7) nezákonnost způsobu vedení docházky soudců a zaměstnanců Okresního soudu v , adresa, – tuto žalobci ve stručnosti spatřují v tom, že elektronický docházkový systém nesplňuje požadavky nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2016/679 (GDPR), neboť shromažďování informací o pohybu zaměstnanců a soudců nesplňuje podmínku nezbytnosti a nebyly ze strany žalobců ke sběru těchto údajů dány žádné souhlasy. Rozpor s GDPR dále spatřují v tom, že do tohoto systému má každý zaměstnanec i soudce možnost nahlížet, přičemž je zde o každém lze zjistit, kdy do budovy soudu přišel, odešel, kdy nebyl v práci přítomen a z jakého důvodu apod. Dále zdůrazňují, že zde není naplněn požadavek minimalizace požadovaných a evidovaných údajů tak, že, dle jejich názoru, je zcela nadbytečné po nich vyžadovat evidenci přesného příchodu a odchodu z pracoviště z důvodu zjištění naplnění podmínky odpracovaných tří hodin. Rovněž uvádějí, že nebyl dán jejich souhlas ke zpracování jejich osobních údajů v této souvislosti, přičemž vymínění tohoto souhlasu s podmínkou, že jinak jim nebude stravné poskytnuto, nelze považovat za souhlas dobrovolný. 8) netransparentní systém vedení docházky – tato námitka souvisí s výše uvedeným bodem ad 5), kdy žalobci namítají, že zejména vedení soudu (ředitel správy) mohou systém docházky vést netransparentním způsobem a činit do něj různé zásahy a zanášet záznamy, které se však neshodují se skutečným stavem. Toto žalobci shledávají za netransparentní a diskriminační, neboť takto může být stravenkový benefit přiznán i osobě, která by na něj správně neměla mít nárok.2. Žalovaná s žalobou jako celkem a s žádnou v ní obsažené argumentaci nesouhlasila. Ve svém obsáhlém vyjádření, které zde bude uvedeno pouze ve stručné podobě, se žalovaná věnovala právnímu rámci, na základě kterého je dána zákonná možnost poskytovat soudcům benefit stravného a jaké jsou zákonné podmínky pro jeho poskytování. Žalovaná předně zmínila, že soudci jsou v pracovním vztahu k žalované na základě z.č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích, přičemž na tento jejich vztah se přiměřeně použije z.č. 262/2006 Sb. zákoník práce, kde jsou rovněž uvedeny podmínky pro umožnění stravování zaměstnanců a poskytnutí zaměstnaneckých benefitů. Ohledně vztahu vedení okresního soudu k soudcům dále upozornila na to, že okresní soud v tomto vystupuje jako organizační složka státu a vystupuje tedy rovněž v pozici zaměstnavatele ve vztahu k zaměstnancům i soudcům prostřednictvím vedení soudu. Co se týče konkrétně osob soudců a jejich nároku na benefit v podobě příspěvku na stravné, zde žalovaná odkazuje na z.č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech a související vyhlášku č. 296/2022 Sb., která nahradila vyhl. č. 430/2001 Sb. Žalovaná dále zdůraznila, že v případě možnosti poskytování benefitu stravného se nejedná o hmotné zabezpečení soudců, neboť toto je upraveno samostatným právním předpisem, a sice z.č. 236/1995 Sb., přičemž na poskytnutí tohoto benefitu není, na rozdíl od samotného hmotného zabezpečení, právní nárok. Dále žalovaná konkretizovala svá vydaná opatření předsedy soudu, a to zejména č. 5/2022, 6/2022, 7/2022, 10/2022 a 11/2022, s tím, že tato opatření postihují komplexní problematiku dodržování a evidence pracovní doby, případy nepřítomnosti na pracovišti, nároku na stravné a práce z domova (home office) a jsou zcela v souladu s výše uvedenými právními předpisy a rovněž sledují to, aby podmínky pro zaměstnance a soudce byly nediskriminační, rovné, přehledné a sledovaly daný účel co nejmenší zátěže pro zaměstnance, soudce a příslušné pracovníky správy soudu. Dále zdůraznila, že v případě elektronické evidence docházky se v případě soudců nejedná o přímou kontrolu dodržování pracovní doby, jako je tomu o ostatních zaměstnanců, ale pouze o evidenci přítomnosti na pracovišti, což vyplývá rovněž ze samotného opatření č. 7/2022, ze kterého vyplývá, že soudci si nejsou povinni takto evidovat odchod a příchod z polední přestávky (oběda). Evidence docházky je tak důležitá nejen pro posouzení vzniku nároku na benefit stravného, ale i k celkovému přehledu, kdo se aktuálně v soudní budově nachází z důvodu bezpečnosti při vzniku nahodilé události (požár, havárie vodovodu, nahlášení výbušniny apod.). Toto je dále důležité z důvodu např. napadlého předběžného opatření tak, aby bylo možné ihned zjistit, zda je daný soudce v budově přítomen či nikoli. Dále byla zmíněna okolnost, že v případě poskytnutí stravenkového bonusu osobě, k