1 C 247/2025-42 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 12 015 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 000 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované dne , datum, poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč bankovním převodem na účet žalované č.ú. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, žalovaná měla splácet každý měsíc úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, a to nejpozději k 12. dni v měsíci. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 5 000 Kč, úrok v kapitalizované výši 2 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení, tj. od 15. 9. 2022 do 14. 6. 2025 ve výši 5 015 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani na základě předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne 14. 6. 2025.2. Soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně, která svoji neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Řádně obeslaná žalovaná se k jednání rovněž bez omluvy nedostavila a soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků, když vycházel z důkazů tvořících obsah spisu v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř..3. Žalobkyně předložila smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kopie osobních dokladů žalované, výpisy z účtu žalované, potvrzení o platbě, oznámení o zesplatnění z 11. 9. 2022, předžalobní upomínku z 14. 6. 2025 včetně podacího lístku.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetu) smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované z předložené kopie řidičského průkazu a občanského průkazu, ověřením jejího bankovního účtu. Dle dokladu o vyplacení úvěru ze dne , datum, a zprávy , banka, ze dne , datum, žalovaná úvěr čerpala ve výši 5 000 Kč, avšak svůj dluh neuhradila řádně a včas. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2025 podanou k poštovní přepravě dle podacího lístku téhož dne. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Při zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením předmětné smlouvy vycházela žalobkyně z údajů sdělených žalovanou a bankovních výpisů z účtu žalované za měsíce únor, březen, duben 2022. Z žádného důkazu není patrno, že by se zabývala výdaji žalované, popř. jinými jejími závazky.6. Pokud pak jde o tvrzení, že žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích, ISIR, CEE, CRKI a BRKI, tyto skutečnosti nebyly prokázány, neboť žalobkyně k jejich prokázání nenavrhla žádné důkazy a vzhledem k absenci žalobkyně na jednání soudu nebylo možno ji poučit ve smyslu § 118a o. s. ř.7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).11. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud vzal za prokázané, že vůle žalované a žalobkyně směřovala k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, avšak smlouva nebyla sjednána platně. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že před uzavřením smlouvy dostála svých povinností ve smyslu § 86 ZoSÚ. Z provedeného dokazování nelze dovodit, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s řádnou pečlivostí. Žalobkyně sice prokázala, že se úvěruschopností žalované zabývala a prokázala, že měla k dispozici výpisy z jejího účtu za dobu 3 měsíců. Z těchto listin je patrno, že žalovaná po celé období hospodařila i s minusovým zůstatkem, a je patrno, že splácela jiné své závazky, když např. , datum, uhradila částku 14 167 Kč ve prospěch exekučního nároku. Dále je patrno, že splácela úvěr u společnosti , právnická osoba, .. Z žádného důkazu není prokázáno, že by se žalobkyně zabývala též jejími výdaji a dalšími závazky a tyto ověřovala. Soud má za to, že nelze při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jen z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).15. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla v daném případě spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. V daném případě bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 5 000 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu částky 2 000 Kč představující sjednaný 40 % měsíční úrok, a co do částky ve výši 5 015 Kč představující smluvní pokutu, byla žaloba zamítnuta, neboť tyto nároky vyplývaly z neplatně uzavřené smlouvy.16. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, ocitla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to však pouze z částky přiznané výše bezdůvodného obohacení. Ve zbytku byl nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnut. Při stanovení počátku prodlení žalované soud vycházel z data doručení žaloby soudem, když v řízení nevyšlo najevo, že by žalovaná byla před datem 11. 9. 2025 vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení. Soud má tak za to, že počínaje dnem 12. 9. 2025 je žalovaná s plněním v prodlení. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.17. Lhůta k plnění byla dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující stanovení jiné lhůty k plnění.18. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí,