11 C 111/2025-52 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 30 139,16 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, , na základě, které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek ve výši 20 071 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v měsíčních splátkách, když poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Uhradil pouze částku 2 000 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 13 000 Kč, dlužný poplatek ve výši 17 139,16 Kč, úrok ve výši 2 195,16 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 262,91 Kč (z dlužné jistiny od , datum, do , datum, ). Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka, též nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Žalobkyně nemá k dispozici doklady, které byly předloženy žalovaným před uzavřením smlouvy, když tyto jsou pouze předkládány při uzavření smlouvy.2. Soud věc projednal za přítomnosti zástupců účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala o odročení, žalovaný se bez omluvy nedostavil.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 35 071 Kč, která zahrnuje částku 15 000 Kč, poplatek ve výši 17 731 Kč (úrok ve výši 12 088 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 143 Kč) a částku 2 340 Kč za doplňkové pojištění. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 78týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze zákaznické karty ze dne , datum, podepsané žalovaným soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného z pracovní smlouvy a výplatních pásek za dva měsíce roku 2022, kdy žalovaný potvrdil příjem ve výši 17 689 Kč, další příjmy domácnosti 19 000 Kč, celkem příjmy ve výši 36 689 Kč, odhadované výdaje ve výši 6 000 Kč, externí splátky 0. Žalovaný potvrdil nájemní bydlení.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně a vyzván k zaplacení do , datum, . Zásilka byla dle podacího lístku podána k poštovní přepravě a vrácena zpět odesilateli s tím, že na uvedené adrese je žalovaný neznámý.5. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Původní věřitel ověřoval příjem žalovaného, doklady nemá k dispozici. Jiné příjmy domácnosti nebyly ověřovány. Celkové výdaje žalovaného ve výši 6 000 Kč vzbuzují pochybnost o reálnosti těchto výdajů a též nebyly ověřovány. Ze statistických výdajů nebo částek životního minima nelze vycházet, pokud nejsou porovnány z faktickými výdaji. Z jiných zdrojů nebyla úvěruschopnost ověřována. Původní věřitel tak neprověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně, neboť zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Z úvěrových smluv vyplývají další platební povinnosti jako úroky, poplatky apod. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky ve výši 13 000 Kč dle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku, když žalovaný na svůj závazek uhradil 2 000 Kč (15 000 Kč – 2 000 Kč). V řízení nebyl prokázán spor o možnost žalovaného dlužnou částku zaplatit. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení od , datum, , když za výzvu k plnění vzal soud až žalobu, která byla žalovanému doručena dne , datum, , následujícího dne měl plnit, do prodlení se tak dostal až dne , datum, . Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši žalobu zamítl.6. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého byl v řízení převážně úspěšný žalovaný. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Žalovanému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.