11 C 192/2025-51 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 36 285,76 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 17 000 Kč dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni poskytnutou částku spolu s poplatky. Žalovaná zaplatila celkem 54,99 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek a žalobkyně smlouvu vypověděla. Částka ve výši 36 199,21 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny 16 944,94 Kč, smluvního úroku ve výši 18 784,92 Kč, poplatku za vyplacení 315,55 Kč a dalšího poplatku za službu „, Anonymizováno, “ v celkové výši 153,80 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 86,55 Kč za prodlení. Žalobkyně prověřovala žalovanou zejména kontrolou v databázi neplatných dokladů, kontrolou rodného čísla, náhledem do záznamu insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie žalované u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta.2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků.3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru variabilní symbol , var. symbol, ze dne , datum, , předpisu denních splátek, obecných principů posuzování, údajích o poskytovateli, informací pro spotřebitele, všeobecných obchodních podmínek, bankovního ID výpisu, autorizace ověření totožnosti žalované prostřednictvím náhledu na bankovní účet žalované, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, soud vzal za prokázané, že mezi účastníky došlo k dohodě o poskytnutí úvěru s výší úvěrového rámce 52 500 Kč, RPSN činila 1 430,34 %, úroková sazba denní 0,933 %. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti bez podpisu žalované činila výše čistého příjmu uvedeného žalovanou 23 670 Kč, výše ověřeného čistého příjmu žalované 36 552 Kč, výše výdajů na půjčky 1 000 Kč, výdaje na bydlení 4 500 Kč, další nezbytné výdaje 5 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 4 000 Kč, vypočítané minimální výdaje 8 630 Kč. Žalobkyně dále předložila listinu nazvanou identifikované příjmy, podle které výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované činí 36 552 Kč. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, , které soud vyžádal, byla na shora uvedený účet žalované uvedený též ve smlouvě připsána dne , datum, částka ve výši 17 000 Kč a z tohoto účtu žalované byla dne , datum, na účet žalobkyně zaslána částka 54,99 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, . Dle výzvy k úhradě ze dne , datum, včetně podacího lístku byla žalovaná před podáním žaloby upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně a vyzvána k zaplacení ve lhůtě tří dnů. Výzva byla podána k poštovní přepravě a dle informace o sledování zásilky byla vrácena zpět odesílateli s tím, že na uvedené adrese je žalovaná neznámá.4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalované o výdajích, tyto však nezjišťovala ani neověřovala. Ze statistických výdajů nebo částek životního minima nelze vycházet, pokud nejsou porovnány z faktickými výdaji. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nebylo prokázáno, že by byla žalovaná prověřována v dlužnických registrech, i když uvedla, že má půjčky. Žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalované řádně, neboť zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Z úvěrových smluv vyplývají další platební povinnosti jako úroky, poplatky apod. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Nad rámec výše uvedeného soud považuje smlouvu za absolutně neplatnou i pro rozpor s dobrými mravy, když sjednaný úrok ve výši 0,933 % denně (tj. 340,545 % ročně), RPSN 1 856,81 %, naplňuje znaky lichevní smlouvy a taková ujednání jsou v rozporu s veřejným pořádkem. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky 16 945,01 Kč (17 000 Kč-54,99 Kč) dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku, když žalovaná na svůj závazek plnila částku 54,99 Kč. V řízení nebyl prokázán spor o možnost žalované dlužnou částku zaplatit. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení. Za výzvu k plnění vzal až žalobu, která byla žalované doručena dne , datum, , následujícího dne měla plnit, do prodlení se tak dostala až dne , datum, . Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající výši žalobu zamítl.5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. V řízení tak byla převážně úspěšná žalovaná, které žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.6. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.