11 C 240/2025-75 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresnímu soudu v Lounech, kterou se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 43 741,53 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru dne , datum, s výší úvěrového rámce 40 000 Kč, na základě které žalovaný čerpal celkem 93 973,18 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a původní věřitel od smlouvy odstoupil. Žalovaný celkem uhradil 56 800 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek , právnická osoba, ., která ji následně postoupila žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 41 682,78 Kč, dlužný poplatek ve výši 2 058,75 Kč, úrok ve výši 4 663,15 Kč. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného.2. Soud věc projednal za přítomnosti zástupce žalobkyně a žalovaného. Žalovaný uvedl, že smlouvu s původním věřitelem uzavřel a finanční prostředky na základě smlouvy čerpal.3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , produktových podmínek, všeobecných obchodních podmínek, sazebníku, oznámení ze dne , datum, soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr s výší úvěrového rámce 40 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit dlužnou částku včetně úroku, který ke dni podpisu smlouvy činil 23,76 % a dále hradit měsíční platby za pojištění. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku ve splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně ve výši 500 Kč. Dle úvěrové smlouvy činil čistý měsíční příjem žalovaného 45 000 Kč, celkový příjem domácnosti 75 000 Kč, celkové náklady domácnosti 20 000 Kč a finanční závazky 10 000 Kč. Žalovaný žil s družkou, neměl žádnou vyživovací povinnost a uvedl nájemní bydlení. Dle protokolu o prověřování úvěruschopnosti pro úvěry převzaté od původního věřitele ze dne , datum, , právnická osoba, . uvedla, že banka počítala s celkovými příjmy žalovaného ve výši 75 000 Kč, dále zjistila, že žalovaný nebyl v aktivním insolvenčním řízení a životní výdaje žalovaného banka určila na částku 20 000 Kč na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení. , jméno FO, dále zjistila, že žalovaný měl úvěry s celkovými splátkami 10 000 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného vedeného , právnická osoba, . za únor 2023 činil počáteční zůstatek na účtu 200,92 Kč a konečný zůstatek 341,59 Kč. Od zaměstnavatele uvedeného v úvěrové smlouvě žalovaný přijal částku 25 269 Kč, kromě toho byly na účet připisovány další drobné částky přes aplikaci , Anonymizováno, nebo od fyzické osoby. Dle přehledu úvěru žalovaný celkem čerpal částku 93 973,18 Kč, celkem uhradil 56 800 Kč. Dopisem ze dne , datum, původní věřitel odstoupil od úvěrové smlouvy.4. Dle notářského zápisu č. , Anonymizováno, ze dne , datum, původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným , právnická osoba, . Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, , právnická osoba, . postoupila pohledávku žalobkyni a oznámila postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně a vyzván k zaplacení do , datum, . Zásilka byla dle podacího lístku podána k poštovní přepravě a dle informace o sledování zásilky byla dodána , datum, .5. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Původní věřitel ověřoval příjem žalovaného. Jiné příjmy domácnosti nebyly ověřovány, když nevyplývaly z předloženého výpisu. Faktické výdaje žalovaného zjištěné z jediného výpisu z účtu přesahovaly výdaje deklarované a zůstatek na účtu pak nedosahoval ani výše minimální splátky. Ze statistických výdajů nebo částek životního minima nelze vycházet, pokud nejsou porovnány z faktickými výdaji. Z jiných zdrojů nebyla úvěruschopnost ověřována, i když žalovaný uvedl další finanční závazky. Původní věřitel tak neprověřoval úvěruschopnost žalovaného řádně, neboť zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Z úvěrové smlouvy vyplývají další platební povinnosti jako úroky, poplatky apod. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně, která nabyla nárok postoupením pohledávky dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky 37 173,18 Kč dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku, když žalovaný na svůj závazek uhradil 56 800 Kč (93 973,18 Kč – 56 800 Kč). V řízení nebyl prokázán spor o možnost žalovaného dlužnou částku zaplatit. Soud proto přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení od , datum, , po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy zástupce žalobkyně ze dne , datum, . Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši žalobu zamítl.6. Lhůtu k plnění soud určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měla žalobkyně cca stejný úspěch jako neúspěch. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Žalobkyně tak měla cca stejný úspěch jako neúspěch (požadovala cca celkem , hodnota, Kč a byla jí přiznána částka celkem , hodnota, Kč). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.