11 C 249/2025-65 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala žalobu, ve které se domáhala po žalované zaplacení částky 39 042,86 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 71 271 Kč. Žalobkyně prověřovala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Žalovaná porušila svůj závazek hradit sjednané splátky řádně a včas a žalobkyně v souladu se smlouvou požádala o zaplacení celého úvěru. Žalovaná uhradila celkem částku 48 411 Kč. Předmětem žaloby je částka 39 042,86 Kč, kterou tvoří nesplacená jistina ve výši 36 942,86 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč.2. Soud věc projednal bez přítomnosti zástupce žalobkyně, která se z jednání omluvila. Žalovaná se bez omluvy nedostavila.3. Dle formuláře nazvaného , Anonymizováno, – revolvingový úvěr č. , hodnota, ze dne , datum, podepsaného žalobkyní a úvěrových podmínek se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s výši 22 990 Kč s tím, že se žalovaná zavázala tento úvěr hradit v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky (minimálně 400 Kč). U žalované je uveden místo podpisu číselný kód. Dle karty klienta bylo při poskytnutí úvěru vycházeno z příjmů žalované ve výši 10 000 Kč (mateřská dovolená), z příjmů ostatních členů domácnosti ve výši 20 000 Kč a z měsíčních výdajů ve výši 11 000 Kč. Dle výpisu z účtu žalované za období měsíce července 2023 na účet žalované přišla celkem částka 23 592 Kč ( z toho částku 10 000 Kč činila mateřská , další příjmy tvořili drobné částky od fyzických osob) a celkové výdaje činily 22 727,37 Kč ( mezi výdaji nejsou uvedeny např. výdaje na bydlení). Žalovaná měla jednu vyživovací povinnost. Dle úvěrové zprávy měla žalovaná pět ukončených splátkových úvěrů. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná celkem čerpala na základě smlouvy částku 71 271 Kč, když uhradila celkem , hodnota, Kč, v říjnu , Anonymizováno, byly žalované účtovány náklady na vymáhání a následně i smluvní pokuty. Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k zaplacení celé dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle podacího listu byla výzva podána k poštovní přepravě dne , datum, . Dle informace o sledování zásilky byla zásilka doručena žalované dne , datum, . Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně k vrácení žalované částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího listu byla výzva podána k poštovní přepravě.4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. I když nebyl prokázán podpis žalované na úvěrové smlouvě, žalovaná finanční prostředky opakovaně čerpala a žalobkyni částečně plnila. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se k jednání nedostavila a soud nemohl poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k prověřování úvěruschopnosti žalované. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně ověřovala tvrzení žalované o příjmu z mateřské dovolené. Jiné příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč neověřovala, stejně tak zdroj příjmů žalované od fyzických osob. Z předloženého výpisu z účtu pak nevyplývala výše nákladů spojených s bydlením. Ze statistických výdajů nebo částek životního minima nelze vycházet, pokud nejsou porovnány z faktickými výdaji. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalované řádně, neboť zde existovaly i vzhledem k tomu, že žalovaná byla na mateřské dovolené důvodné, pochybnosti o schopnosti žalované splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Z úvěrové smlouvy vyplývají další platební povinnosti jako úroky, smluvní pokuty apod. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky 22 860 Kč (71 271 Kč- 48 411 Kč) dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku, když žalovaná na svůj závazek plnila částku 48 411 Kč. V řízení nebyl prokázán spor o možnost žalované dlužnou částku zaplatit. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení. Výzva k plnění ze dne , datum, byla žalované doručena, lhůta k plnění uplynula dne , datum, , do prodlení se tak dostala dne , datum, . Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající výši žalobu zamítl.5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. V řízení tak byla převážně úspěšná žalovaná, které žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.6. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.