13 C 71/2024-48 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na zaplacení částky 21 815 Kč s příslušenstvím s tím, že , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále také jako „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také jako „Smlouva“). Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne , datum, částku 15 000 Kč, a to v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 15 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 12 540 Kč, celkem částku 27 540 Kč, v 60 týdenních splátkách po 465 Kč. Na svůj dluh žalovaný zaplatil částku 5 725 Kč. Poslední splátka byla uhrazena dne , datum, . Vzhledem k tomu, že se poté žalovaný dostal do prodlení se splácením úvěru, právnímu předchůdci žalobkyně dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která ke dni , datum, činila na dlužném úvěru částku ve výši 11 881,81 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 9 933,19 Kč, celkem 21 815 Kč. Žalobkyně se svým právním předchůdcem uzavřela dne , datum, s účinností od , datum, , smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému doporučeným dopisem ze dne , datum, . Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplatit částku 21 815 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 19 639,86 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 21 815 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne , datum, , ani na tuto nijak nereagoval, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Z listiny označené jako smlouva o půjčce datované dne , datum, bylo zjištěno, že smlouva je podepsaná žalovaným, výše požadovaného úvěru činila 15 000 Kč, souhrnný poplatek činil 12 520 Kč a žalovaný se zavázal splácet celkovou částku 27 540 Kč v hotovosti v 58týdenních splátkách po 465 Kč a 59. splátce po 105 Kč. Dále bylo zjištěno, že součástí Smlouvy jsou smluvní podmínky, z nichž vyplývá, že RPSN u půjčky, která je splácena v období 60 týdnu, činí 224,28 %.4. Z listiny označené jako zákaznická karta datované dne , datum, bylo zjištěno, že v době uzavření Smlouvy žalovaný žil s rodiči, byl nezaměstnaný, pobíral státní podporu , částka, , jeho další výdaje bez bližšího určení činily , částka, a spolu s dalšími příjmy domácnosti měl žalovaný k dispozici použitelný příjem , částka, . Bylo zjištěno, že výdaje žalovaného byly ohodnoceny částkou , částka, , z čehož , částka, tvoří nájem, , částka, telefonní služby a výdaje na domácnost , částka, .5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalobkyní, soud zjistil, že mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z přiloženého oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že tímto byl žalovaný informován o postoupení pohledávky a z přiložené podacího lístku se podává, že žalobkyně odeslala žalovanému dne , datum, poštovní zásilku.6. Z listiny označené jako výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě datované dne , datum, bylo zjištěno, že se jedná o výzvu k plnění podle §142 o. s. ř. a z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalované odeslala poštovní zásilku dne , datum, .7. Z tabulky uhrazených plateb bylo zjištěno, že žalovaný v období od , datum, do , datum, uhradil celkem , hodnota, Kč, zůstatek ke dni , datum, , tj. ke dni postoupení pohledávky za žalovaným činila jistina 11 881,81 Kč, souhrnný poplatek 9 933,19, tj. celkem 21 815 Kč.8. Soud vyzval žalobkyni k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla do českého právního řádu zavedena teprve zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru o změně některých zákonů, účinným od 1. 1. 2011, kde byla tato povinnost nově zakotvena v § 9. Dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2010, tj. dle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, věřitelé nebyli povinni před poskytnutím úvěru tzv. úvěruschopnost spotřebitelů posuzovat. Žalobkyně se k jednání dne , datum, nedostavila, soud žalobkyni tedy nemohl vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o úvěru.9. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně předal dne , datum, žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti a žalovaný na tuto uhradil 5 725 Kč. Naopak dle názoru soudu však nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, když soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy.10. Jelikož se žalobkyně po žalovaném domáhala nároku z porušení smlouvy uzavřené v roce 2010, aplikoval soud na daný případ v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“), ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále již jen „obch. zák.“) a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále již jen „obč. zák.“).11. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. V době podpisu Smlouvy se pravidla pro poskytování spotřebitelských úvěrů řídila ustanoveními zák. č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Jak uvedla žalobkyně, citovaná zákonná úprava výslovně neupravuje povinnost věřitele před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Nicméně je třeba zdůraznit, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soud má za to, že právě i za účinnosti zák. č. 321/2001 Sb., byl poskytovatel úvěru povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, a to v souladu s principy odborné péče, dobré víry a ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany; opomenutí této povinnosti může vést k absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 obč. zák.). Současně soud upozorňuje na to, že v době uzavření Smlouvy již byla účinná směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES, kdy právě od účinnosti této směrnice byl v rámci Evropské unie kladen důraz na povinnost věřitele ověřit úvěruschopnost spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ve věci C755/22). Ostatně také Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dospěl k závěru, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), Anonymizováno13. V projednávaném případě žalovaný při sjednání Smlouvy uvedl v tzv. „zákaznické kartě“, že je žije , upřesnění, , je , upřesnění, , pobírá , upřesnění, , k tomu měl předložil , upřesnění, , nájemní smlouvu a SIPO, tyto dokumenty však žalobkyně k žalobě nepřipojila. Dále žalovaný prohlásil, že nemá půjčku u jiné společnosti, jako měsíční příjmy uvedl , upřesnění, , uvedl, že má jiné příjmy , částka,