17 C 194/2025-80 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se obrátila dne 7. 7. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 16 663,96 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě níž mohl žalovaný čerpat úvěr až do výše 78 600 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 1,066 % denně z nesplacené části jistiny, poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky, poplatkem za expresní výplatu (služba Presto) ve výši 165 Kč a poplatkem za klidné spaní ve výši 3,66 Kč denně, a to v pravidelných denních splátkách s proměnlivou výší. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 7 202 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení. Žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 3. 3. 2025. Žalovanou částku 16 663,96 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 7 198,98Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 8 752,13 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 140,43 Kč, poplatek za expresní výplatu (služba Presto) ve výši 325,20 Kč, poplatek za službu klidné spaní ve výši 43,92 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v celkové výši 203,30 Kč. Příslušenství se skládá z běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 708,53 Kč od 4. 3. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný k uplatněnému nároku uvedl, že úvěr si vzal na opravu automobilu, aby mohl dojíždět do práce. V té době manželka, která pracovala jako OSVČ, měla výpadek příjmů, a žalovanému již nezbyly finance na úhradu splátek. Dluh chce nyní zaplatit.3. Ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně výslovně žádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku žalobkyně, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému úvěrový rámec až do výše 78 600 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet s úrokem ve výši 1,066 % denně a poplatky dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných denních splátkách s proměnlivou výší. Pro případ prodlení s úhradou si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného prostřednictvím aplikace BankID /viz smlouva o úvěru na č. l. 58-59, údaje o bankID na č. l. 43, ověření totožnosti na č. l. 39, informace pro spotřebitele na č. l. 60-63/. Žalovaný úvěr čerpala ve výši 7 202 Kč, se splácením splátek se však dostával do prodlení /viz potvrzení o vyplacení úvěru na č. l. 16, předpis splátek na č. l. 44-51, 66-73/, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni 3. 3. 2025 splatným /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 64/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzva na č. l. 65 včetně podacího lístku na č. l. 38/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala, když prokázala pouze ověření příjmů žalovaného, a to prostřednictvím výpisů z jeho bankovního účtu, kde je patrné, že žalovanému byla zasílána mzda od společnosti , právnická osoba, . Žalobkyně dále předložila formulář nazvaný výpis o posouzení úvěruschopnosti, kde byly zaznamenány měsíční příjmy a výdaje, avšak není patrné, jak byly tyto údaje ověřeny. Z předložených důkazů není prokázáno, že by žalobkyně jakkoli zkoumala o ověřovala výdaje žalovaného a případně též jeho úvěrovou historii. Výdaji se měla žalobkyně věnovat o to pečlivěji, když z předložených výpisů z účtů žalovaného vyplývá, že žalovaný v době krátce před čerpáním úvěru v dané době čerpal/splácel i jiné úvěrové produkty (viz přinejmenším dva úvěry od společnosti , Anonymizováno, čerpané dne , datum, a , datum, a další úvěr od společnosti , právnická osoba, čerpaný dne , datum, ) /viz výpis z běžného účtu žalovaného na č. l. 22-32, výpis o posouzení úvěruschopnosti na č. l. 52, identifikované příjmy na č. l. 53-54, metodika posouzení úvěruschopnosti na č. l. 55-57/. K nařízenému ústnímu jednání se žalobkyně s omluvou nedostavila s tím, nechť je jednáno v její nepřítomnosti a bude-li třeba doplnění důkazů či tvrzení, nechť je žalobkyně k tomuto vyzvána. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována. Pokud žalobkyně ve svém podání, jímž učinila omluvu z jednání soudu, uvedla, že k výzvě soudu důkazy či tvrzení doplní, tak toto poučení soud dává právě při jednání soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Poučení dle citovaného zákonného ustanovení není možné dávat mimo jednání soudu, neboť jednání soudu je ústní a není možné jej vést korespondenčně. Poněvadž se žalobkyně prvního ústního jednání ve věci neúčastnila, nebylo možné ji v rámci jednání poučit o jejích povinnostech a o následcích jejich nesplnění dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (…).10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.12. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.13. Dle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s