11 C 265/2025-56 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 72 929,84 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta celkem částka 35 213 Kč a žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni poskytnutou částku spolu s úroky a poplatky. Žalovaný se dostal do prodlení a žalobkyně smlouvu vypověděla. Žalovaný splatil na jistinu celkem , hodnota, Kč. Částka ve výši 71 797,69 Kč se skládá z nesplacené půjčené jistiny 34 799,73 Kč, smluvního úroku ve výši 35 001,24 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 582,60 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ 102,48 Kč, poplatku za službu „presto“ 1 311,64 Kč. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 1 132,15 Kč za prodlení. Žalobkyně prověřovala žalovaného zejména kontrolou v databázi neplatných dokladů, kontrolou rodného čísla, náhledem do záznamu insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonicky, kontrolou platební historie žalovaného u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta.2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil.3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , souhlasu se zpracováním osobních údajů, informace pro spotřebitele, údajů o poskytovateli, předpisu denních splátek, všeobecných obchodních podmínek, autorizace ověření totožnosti, bankovního ID výpisu lze učinit závěr, že mezi účastníky došlo k dohodě o poskytnutí úvěru s výší úvěrového rámce 80 000 Kč, RPSN činila 1 588,16 %, úroková sazba denní 0,933 %. Žalovaný se zavázal splácet dlužnou částku v denních splátkách. Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti bez podpisu žalovaného činila výše ověřeného čistého příjmu žalovaného 49 707 Kč, výše výdajů na bydlení 8 000 Kč, výdaje na půjčky 12 000 Kč, další nezbytné výdaje 0, ostatní zbytné výdaje 0 Kč, vypočítané minimální výdaje 13 780 Kč. Žalobkyně dále předložila listinu nazvanou autorizace ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím náhledu na bankovní účet žalovaného, listinu nazvanou identifikované příjmy, podle které výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 49 707 Kč. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, , které soud vyžádal, byla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě připsána za období od , datum, do , datum, celkem částka 35 213 Kč. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně vypověděla smlouvu o půjčce s okamžitou platností. Dle výzvy k úhradě ze dne , datum, včetně podacího lístku byl žalovaný před podáním žaloby upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně a vyzván k zaplacení ve lhůtě tří dnů. Výzva byla podána k poštovní přepravě. Dle návrhu podaného Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne , datum, žalovaný podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, když uvedl, že má celkem , hodnota, závazků po splatnosti, které není schopen uhradit. O návrhu nebylo dosud rozhodnuto.4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného o výdajích, tyto však nezjišťovala ani neověřovala. Ze statistických výdajů nebo částek životního minima nelze vycházet, pokud nejsou porovnány z faktickými výdaji. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalovaný nebyl prověřován v dlužnických registrech, i když uvedl, že má půjčky. Žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného řádně, neboť zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Z úvěrových smluv vyplývají další platební povinnosti jako úroky, poplatky apod. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Nad rámec výše uvedeného soud považuje smlouvu za absolutně neplatnou i pro rozpor s dobrými mravy, když sjednaný úrok ve výši 0,933 % denně (tj. 340,545 % ročně), RPSN 1 588,16 %, naplňuje znaky lichevní smlouvy a taková ujednání jsou v rozporu s veřejným pořádkem. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky 34 800 Kč (35 213 Kč -413 Kč) dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku, když žalovaný na svůj závazek plnil částku 413 Kč. Z podaného insolvenčního návrhu, o kterém nebylo soudem ke dni vyhlášení rozsudku rozhodnuto, jsou zřejmé omezené možnosti žalovaného uhradit dluh. Žalovaný však zůstal v řízení pasivní. Soud proto v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru lhůtu k plnění prodloužil do tří měsíců od právní moci rozsudku. Výrok, kterým soud při využití § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru určí lhůtu k plnění v budoucnu splatné části dluhu, má konstitutivní povahu. Proto nelze uvažovat o tom, že by spotřebitel z této části dluhu platil úrok z prodlení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Ve zbývající části soud žalobu zamítl.5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.6. Žalobkyně zaplatila z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 2 918 Kč, návrh nebyl soudem povolen, věc byla převedena z aplikace CEPR do sporného řízení, důsledně tomu je žalobkyně povinna doplatit část soudního poplatku ve výši 729 Kč, když soudní poplatek celkem činí 3 647 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Lounech.