11 C 316/2025-72 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 54 432,57 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitel“) uzavřel dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč, který měl být splacen v pravidelných měsíčních splátkách. Úvěr byl úročen úrokem ve výši 78,07 % ročně. Žalovaný se dostal do prodlení a došlo k zesplatnění úvěru. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 45 000 Kč a úrok ve výši 9 432,57 Kč za období od , datum, do , datum, . Původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni.2. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se k jednání omluvil a žalovaný se nedostavil.3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatku, oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, , splátkového kalendáře, předsmluvního formuláře, kopie občanského průkazu soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 45 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 147 696 Kč, zápůjční úroková sazba činila 78,07 % a byla dohodnuta jako pevná po celou dobu splácení úvěru. Pro případ zesplatnění úvěru byl sjednán limit, kdy žalobkyně může požadovat maximálně částku 177 235,20 Kč na úrocích. Žalovaný se zavázal splácet v 48měsíčních splátkách ve výši 3 077 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Dle dokladu o vyplacení úvěru a sdělení , právnická osoba, . byla částka 45 000 Kč vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, dne , datum, . Z hodnocení klienta ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházela z použitelného příjmu žalovaného celkem ve výši 31 267 Kč a výdajů celkem 10 204 Kč (životní minimum 4 860 Kč, náklady na bydlení 5 344 Kč). Žalovaný potvrdil, že je svobodný, má vlastní bydlení. Dle výpisu o příjmech na účtu žalovaného činil jeho průměrný příjem od května do srpna 2024 částku 31 530 Kč. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací měl žalovaný evidován dluh po splatnosti. Dle výpisu SOLUS neměl žalovaný záznam. Dopisem ze dne , datum, původní věřitel vyzval k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru. Dle smlouvy o postoupení pohledávek původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni. Dopisem ze dne , datum, původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky. Dopisem ze dne , datum, , podaným k poštovní přepravě stejného dne, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky zástupcem žalobkyně, ve lhůtě tří dnů.4. V posuzovaném případě byla mezi původní žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a na kterou se vztahuje též zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, faktické výdaje žalovaného však neprověřoval. Vycházel pouze z údajů uvedených žalovaným a ze životního minima. Ze statistických výdajů nebo částek životního minima nelze vycházet, pokud nejsou porovnány z faktickými výdaji. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného řádně, neboť zde existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Z úvěrové smlouvy vyplývají další platební povinnosti jako úroky, poplatky apod. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatná absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Žalobkyně má v takovém případě jen nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě částky 45 000 Kč dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a § 2993 občanského zákoníku, když žalovaný na svůj závazek ničeho neplnil. V řízení nebyl prokázán spor o možnost žalovaného dlužnou částku zaplatit. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Za výzvu k plnění vzal soud žalobu, která byla žalovanému doručena dne , datum, , následujícího dne měl plnit a od , datum, je v prodlení. Doručení předcházející výzvy nebylo v řízení prokázáno. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. V řízení měla žalobkyně úspěch v rozsahu 72 %, žalovaný měl úspěch v rozsahu 28 %. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka včetně příslušenství ve výši 63 521,38 Kč. Žalobkyně měla úspěch pro částku včetně příslušenství 45 525 Kč. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 1 662 Kč, tj. 44 % (72%-28%) z celkových nákladů řízení ve výši 3 778 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 178 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 700 Kč z tarifní hodnoty 45 000 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), dva režijní paušály po 100 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za výzvu k plnění, když výzvu zástupce žalobkyně posoudil jako hmotněprávní výzvu k plnění. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.6. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.