11 C 35/2025-96 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 11 169,28 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému částku 10 000 Kč se sjednaným úrokem ve výši 19,9 % ročně. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, úvěr byl zesplatněn ke dni , datum, . Ke dni podání žaloby činila dlužná pohledávka 11 169,28 Kč a byla tvořena nesplacenou jistinou ve výši 9 230,28 Kč, úroky ke dni , datum, ve výši 689,3 Kč, úroky z prodlení ke dni , datum, ve výši 680,67 Kč a poplatky ve výši 1 939 Kč.2. Řízení ve věci bylo přerušeno z důvodu insolvenčního řízení žalovaného, které bylo skončeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , insolvenční spisová značka, , kterým soud neschválil oddlužení žalovaného, a to s ohledem na ustanovení § 395 zák. č. 182/2006 Sb., a řízení zastavil (§ 405 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb.). Usnesení nabylo právní moci dne , datum, . S ohledem na skutečnost, že odpadla překážka řízení, pro kterou bylo řízení přerušeno, soud rozhodl o pokračování v řízení.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr žalovanému jako klientovi ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal platit roční úrok 19,9 %, výše měsíční anuitní splátky činila 309 Kč. Dle smlouvy je žalobkyně oprávněna v případě, že je klient v prodlení se splacením splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více jak dvou splátek, prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaný úvěr čerpal , datum, , dle podkladů pro soudní jednání řádně nesplácel a žalobkyni dluží částky uvedené v žalobě. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně oznámila žalovanému, že celou pohledávku zesplatňuje ke dni , datum, . Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení nejpozději do 7 dnů od doručení s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle potvrzení o podání byla zásilka podána , datum, k poštovní přepravě.4. Dle listiny nazvané posouzení úvěruschopnosti nebyl žalovaný v době podání žádosti v insolvenčním řízení, neměl žádné negativní informace ve vnitřním systému, neměl žádné poskytnuté úvěry, neměl záznam o exekučním řízení. Průměrný příjem ve výši , hodnota, Kč byl ověřen z výpisu z účtu, splátka nového úvěru činila 309 Kč. Výše průměrného příjmu vyplývá i z výpisů z účtu žalovaného za , měsíc, rok, . Žalovaný měl na účtu v , měsíc, rok, zůstatky, které nedosahovaly výše splátky, nebyly však zjištěny rizikové operace.5. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Žalovaný celý úvěr čerpal, nehradil sjednané splátky a žalobkyně v souladu se smlouvou uplatnila nárok na splacení celé poskytnuté částky. Jak uvedl Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku č. j. 84 Co 410/2025 – 99 ze dne 4. 3. 2026, rozsah prověřování se bude lišit podle typu úvěru a jeho výše, jiný bude u krátkodobých úvěrů na nižší částky, kde je riziko platební delikvence nižší než u úvěrů dlouhodobých na vyšší částky. Soud tedy po zhodnocení všech prokázaných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně měla k dispozici údaje o příjmech a výdajích žalovaného, když vedla jeho účet. Žalovaný nebyl v době uzavření smlouvy v insolvenčním řízení, neměl žádné negativní informace v dlužnických registrech, neměl vedeno žádné exekuční řízení. Žalovaný měl sice nízké zůstatky na účtu, zároveň však výše splátky byla nízká. V projednávané věci bylo listinami předloženými žalobkyní prokázáno, že žalobkyně prověřila příjmy žalovaného výpisy z jeho účtu. Poskytovaný úvěr ve výši 10 000 Kč nedosahoval ověřeného příjmu žalovaného za poslední tři měsíce (, hodnota, Kč), poměrně nízký byl i sjednaný úrok (19,9 % ročně). Z výpisu z účtu vyplývalo, že nebyly shledány rizikové platební operace a výše splátky byla nízká (309 Kč). Soud proto shledal prověřování úvěruschopnosti žalovaného za dostačující a akceptovatelné a návrhu vyhověl. Skutečnost, že se následně žalovaný dostal do insolvenčního řízení, neměla vliv na toto posouzení, když další úvěrové závazky žalovaného vznikly cca ve stejné době či později než posuzovaná smlouva nebo nemohly být ověřeny z veřejně přístupných dlužnických registrů. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok na sjednaný úrok má oporu v ustanovení § 1802 občanského zákoníku.6. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla zcela úspěšná. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 6 983 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, náklady za právní zastoupení advokátem podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby ve výši 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby do , datum, ), jeden úkon v poloviční výši 150 Kč (jednoduchá výzva k plnění), dva úkony ve výši 1 580 Kč (účast na jednání dne , datum, a dne , datum, ), tři režijní paušály po 100 Kč, dva režijní paušály po 450 Kč a 21 % DPH ve výši 1 073,10 Kč. Žalovaný je povinen nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni náklady za doplnění skutkových tvrzení, když tato měla být již součástí žaloby.7. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.