14 C 187/2025-23 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobce podal u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s tím, že původní věřitel společnost , právnická osoba, ., IČO:, IČO, poskytla žalovanému dne , datum, – , datum, úvěr v celkové výši 20 000 Kč, k jehož úhradě však žalovaný nepřistoupil. Vzhledem k tomu, že žalovaný nemá k dispozici důkazy, na jejichž základě by prokázal, že původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, domáhá se tak zaplacení předmětné částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci.2. Okresní soud v Lounech ve věci vydal platební rozkaz, který byl zrušen pro nemožnost doručení žalovanému a následně poustupoval ve věci podle u stanovení § 115a o.s.ř., když účastníky řízení vyzval usnesením č.j. 14 C 187/2025-13 ze dne 8.7.2025, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovanému bylo předmětné usnesení, které nabylo právní moci dne 13. 10. 2025 doručováno uložením na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel, avšak žalovaný zůstal ve věci zcela pasivní.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázané, že příslušná částka byla skutečně právním předchůdkyní žalobkyně doručena na účet žalovaného vedený u společnosti , právnická osoba, ., když soudu tuto skutečnost předmětný peněžní ústav sdělil podáním ze dne 17. 7. 2025.4. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly uvedené finanční prostředky poskytnuty, a to dnech , datum, – , datum, , kdy byla na účet žalovaného připsána platba ve výši 20 000 Kč prokazatelně z účtu právního předchůdce žalobkyně. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnil. V tomto případě bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně skutečně poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný tuto částku nikdy nevrátil, čímž se bezdůvodně obohatil, Soudu tak nezbylo než návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhovět, a to včetně příslušných úroků z prodlení.5. Žalobkyně měla ve věci zcela úspěch a požadovala náhradu nákladů řízení, soud proto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 373 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 800 Kč, odměna za zastupování advokátem za dva úkony právní služby po 300 Kč a jeden po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), tři režijní paušály po 100 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (§ 14b) a 21 % DPH v částce 273 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. Pro doplnění soud uvádí, že nemohl vyhovět návrhu právního předchůdce žalobkyně na náhradu nákladů řízení v částce 9 330,50 Kč, neboť v tomto případě se jednalo pouze o formulářovou žalobu a soud by se tak přiznáním takovýchto nákladů řízení dostal do rozporu se zavedenou judikaturou.