14 C 273/2025-72 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 28 845,75 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel , právnická osoba, sídlem , adresa, uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 28 845,75 Kč a tento úvěr měl být splacen nejpozději do 2. 12. 2024. Úvěr byl poskytnut na bankovní účet žalované. Svým následným podáním, především pak k výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalovaná celkem čerpala finanční prostředky ve výši 91 020,68 Kč, avšak před postoupením pohledávky (která byla postoupena v rozsahu částky žalované) uhradila žalovaná celkem částku ve výši 146 603,13 Kč. Žalovaná částka se dle tvrzení žalobkyně skládá z jistiny ve výši 19 970,43 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 8 125,32 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek, když prokázala svou aktivní legitimaci ve věci.2. Okresní soud v Lounech vydal ve věci platební rozkaz, který byl nucen zrušit pro nemožnost jeho doručení žalované.3. Soud věc projednal bez přítomnosti účastníků dne , datum, , když žalobkyně se omluvila z jednání a nežádala o odročení a žalované bylo doručeno předvolání uložením na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel. Soud za této situace ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., když vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Před jednáním ve věci soud vyzval žalobkyni, aby prokázala, jak zjišťovala její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované, avšak žalobkyně v tomto směru reagovala pouze obecnými tvrzeními, aniž by jakýmkoliv provedeným způsobem zjišťovala, osobní, majetkové poměry žalované.5. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedené platbě, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení pohledávky, výzvu k úhradě. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 14. 10. 2025 má soud za prokázané, že tento peněžní ústav uvedl, že v období tvrzeném v žalobě obdržela žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši 20 383 Kč. K následnému dotazu po odročení jednání banka sdělila, že od právní předchůdkyně žalobkyně eviduje postupně 15 plateb. Tato skutečnost tak koresponduje i s tvrzeními žalobkyně v doplnění žaloby, když žalobkyně setrvala na svém tvrzení, že žalovaná celkem čerpala finanční prostředky ve výši 91 020,68 Kč.6. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, neměl soud povinnost poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy a poskytnutí příslušných částek, když především je nutné poukázat na rozpory tvrzení v žalobě a následném doplnění žalobních tvrzení. I přes výše uvedené skutečnosti soud poskytl žalované poučení v souladu s ustanovením § 118 odst. 1 o.s.ř, a to při jednání dne , datum, . V souladu s ustanovením § 118a odst.1 o.s.ř. soud žalobkyni uložil, aby precizovala nejasnosti v žalobě, a to především ke kterému datu došlo k postoupení příslušných pohledávek, když žalobkyně v žalobě uvádí, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , avšak smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena mezi původním věřitelem a žalovanou dne , datum, . Dále nechť žalobkyně precizuje, jakým způsobem došla k výpočtu žalované částky, když uvádí, že žalovaná měla čerpat finanční prostředky ve výši 91 020,68 Kč, avšak žalovaná před postoupením pohledávky uhradila částku 146 603,13 Kč a není tak zřejmé, jakým způsobem došla žalobkyně k výpočtu částku 28 845,75 Kč, přičemž žalobkyně v žalobě tvrdí, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, čerpala žalovaná úvěr ve výši 28 845,75 Kč. Dále bylo žalobkyni uloženo, nechť specifikuje skutečnost, že dle jejího tvrzení v žalobě byl poskytnut úvěr ve výši 28 845,75 Kč, avšak ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 14. 10. 2025 vyplývá, že dne , datum, od společnosti , právnická osoba, jsou evidovány příchozí platby ve výši 15 000 Kč dne , datum, ve výši 5 000 Kč a dne , datum, ve výši 383 Kč (k dalšímu dotazu soudu banka uvedla, že postupně žalovaná obdržela 15 plateb). Pokud tedy žalobkyně či její právní předchůdkyně na příslušný účet zaslala další částky ve výši 91 020,68 Kč (přičemž tato částka nekoresponduje s částkou ve výši 28 845,75 Kč tvrzených v žalobě), nechť tuto skutečnost v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 o.s.ř. prokáže. Žalobkyně byla současně poučena, že v případě nedotvrzení těchto skutečností a jejich neprokázání by byl následkem neúspěch žalobkyně ve věci. Žalobkyně však reagovala pouze tak, že se omluvila z dalšího jednání nařízeného na den , datum, a na výzvu soudu naprosto nijak nereagovala.7. Nad rámec nevyhovění poučení soudem a naprostým rozporem mezi tvrzením v žalobě a dalším podáním žalobkyně je nutné zdůraznit, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala řádně úvěruschopnost žalované, které byla poskytnuta částka ve výši, jak tvrdí žalobkyně v doplnění žaloby 91 020,68 Kč. Výzvou ze dne 11. 9. 2025, č.j. 14 C 273/2025-24 vyzval soud žalobkyni, aby prokázala, jakým způsobem byla zjišťována úvěruschopnost žalované, resp. její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, zejména jakým způsobem byly zkoumány a ověřovány příjmy a výdaje žalované, přičemž je nutné zdůraznit, že žalobkyně na tuto výzvu nereagovala a pouze se omluvila z jednání. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalované. Bylo-li tedy doloženo provedení platby na její účet, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. V tomto případě však žalobkyně, a to až v doplnění žaloby uvedla, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 91 020,68 Kč. Za situace, kdy žalovaná uhradila částku ve výši 146 603,13 Kč se tak nemohla žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nijak bezdůvodně obohatit, neboť za tohoto stavu věci, kdy nebyla řádně zjišťována úvěruschopnost žalované, by žalobkyně měla právo pouze na úhradu příslušné jistiny. V tomto případě však žalovaná uhradila zjevně daleko více a soudu proto nezbylo, než návrh žalobkyně v plném rozsahu zamítnout.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná měla ve věci plný úspěch, avšak nebylo prokázáno, že by v průběhu řízení měla jakékoliv náklady. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.