17 C 111/2025-82 – Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se obrátila dne 30. 3. 2025 ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 85 575 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se na základě uzavřené smlouvy o dodávkách plynu ze dne , datum, č. , hodnota, jedná o neuhrazené platby za odběr plynu v odběrném místě vedeném pod č. , Anonymizováno, : , Anonymizováno, , nacházejícím se na adrese , adresa, za období od 8. 3. 2024 do 4. 6. 2024 a za období od 22. 2. 2023 do 7. 3. 2024. Žalovaná částka sestává z vyúčtované ceny za dodávku plynu ve výši 85 095 Kč a z 2 poplatků po 240 Kč jako paušální náhrady nákladů za odeslání upomínek.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný byl prostřednictvím svého opatrovníka vyzván k vyjádření k žalobě a současně ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. Opatrovník žalovaného sdělil soudu, že je pro něj žalovaný nedostupný, a proto nemůže výzvě soudu vyhovět. K otázce rozhodnutí bez nařízení jednání se opatrovník nevyjádřil, a proto soud vyšel z toho, že proti tomuto způsobu rozhodnutí nemá výhrady.4. V daném případě jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“). Podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Nařízení Brusel I bis tak jako klíčový ukazatel mezinárodní příslušnosti stanoví hledisko bydliště žalovaného. V daném případě žalovaný nemá a ani v minulosti neměl v České republice povelenu žádnou z kategorií pobytu /viz sdělení Ministerstva vnitra na č. l. 32/. Pouze od 11. 8. 2006 do 30. 9. 2006 měl hlášen pobyt na adrese , adresa, /viz sdělení , adresa, ČR na č. l. 19/. Soud proto zahájil intenzivní pátrání po faktickém místě pobytu žalovaného. V rámci pátrání soud mimo jiné zjistil, že žalovaný pobýval od 3. 1. 2024 do 31. 1. 2024 ve Vazební věznici , adresa, a od 12. 1. 2025 do 14. 4. 2025 ve Věznici , adresa, /viz výpis z Centrální evidence vězněných osob na č. l. 9/. Úřad práce ČR eviduje adresu bydliště žalovaného , adresa, /viz sdělení Úřadu práce na č. l. 17/. Žalovaný se přihlásil ke krátkodobému pobytu v Penzionu , Anonymizováno, na adrese , adresa, , a to od 1. 5. 2025 do 15. 5. 2025, kde uvedl adresu trvalého pobytu na Slovensku v obci , Anonymizováno, bez č. p. Současně Policie ČR eviduje u žalovaného adresu trvalého pobytu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Slovensko a adresu na území ČR , adresa, /viz sdělení , adresa, ČR na č. l. 19/. Jelikož tak soud měl indicie, že žalovaný může mít faktické bydliště v zemi původu, tj. na Slovensku, pátral po jeho pobytu i prostřednictvím mezinárodní justiční spolupráce. Ze sdělení Okresního soudu v Bánské Bystrici soud zjistil adresu trvalého pobytu žalovaného na Slovensku, a sice , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, , Anonymizováno, , Slovensko /viz sdělení OS Bánská Bystrica na č. l. 36/. Soud se tak pokusil doručit žalobu žalovanému na tuto adresu, a to opět prostřednictvím mezinárodní justiční spolupráce. Ze sdělení Okresního soudu , jméno FO, a sdělení Ministerstva vnitra Slovenské republiky bylo zjištěno, že žalovaný je v zemi původu neznámý, písemnosti se mu doručit nepodařilo, na adrese trvalého pobytu se již minimálně 5 let nevyskytuje a měl by se zdržovat na neznámé adrese v , adresa, /viz sdělení na č. l. 48-50/. Aktuální bydliště žalovaného se však nepodařilo zjistit ani v , adresa, prostřednictvím místního šetření policejního orgánu v , adresa, ani dotazem u Úřadu městského obvodu , adresa, /viz sdělení Policie ČŘ na č. l. 54, sdělení městského úřadu na č. l. 60/. Přes veškeré úsilí se tak místo jeho bydliště vypátrat nepodařilo. Pakliže tedy Nařízení Brusel I bis stanoví jako ukazatel mezinárodní příslušnosti faktické bydliště žalovaného a nepodaří-li se v řízení bydliště žalovaného vypátrat, mohlo by to v důsledku vést až k situaci odepření spravedlnosti, jelikož v takovém případě žádný soud členského státu Evropské unie nebude schopen dovodit svoji mezinárodní příslušnost podle Nařízení Brusel I bis. Takový závěr je však v právním státě nepřípustný, jelikož nemožnost určit aktuální bydliště žalovaného nemůže bránit určení příslušného soudu a zbavit tak žalobce jeho práva na soudní ochranu. Toho si je vědom i Soudní dvůr Evropské unie, podle jehož rozhodovací praxe v případech, kdy se aktuální bydliště žalovaného nepodaří vypátrat a současně za situace, kdy nejsou průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie, je příslušný k rozhodování soud podle posledního známého bydliště žalovaného (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, , ve věci , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a. s., proti , jméno FO, ). V daném případě se podle všech zjištěných skutečností jeví, že žalovaný skutečně bydlí na území České republiky. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalovaný dne , datum, uzavřel smlouvu o dodávkách plynu do odběrného místa na adrese , adresa, . Lze tedy učinit závěr, že přinejmenším k tomuto datu měl žalovaný v úmyslu se na této adrese zdržovat trvale, a tedy zde měl své bydliště. Současně zdejší soud ani na podkladě pátrání po pobytu nemá žádné indicie o tom, že by se žalovaný mohl zdržovat v jiném členském státě Evropské unie nebo případně zcela mimo území členských států Evropské unie. Poslední známé bydliště žalovaného tak soud dovodil v obvodu Okresního soudu v Lounech. Zdejší soud je tak podle čl. 4 Nařízení Brusel I bis s přihlédnutím k rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 17. 11. 2011, ve věci C 327/10, v dané věci nadán mezinárodní pravomocí.5. S ohledem na neznámou adresu bydliště soud žalovanému usnesením ze dne 4. 2. 2026, č. j. 17 C 111/2025-68, ustanovil opatrovníka, advokáta , Jméno opatrovníka, , a to podle § 29 odst. 3 o. s. ř.6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o sdružených službách dodávky plynu č. , hodnota, , v níž se žalobkyně zavázala dodávat plyn a zajistit přenos plynu, distribuci plynu a systémové služby do odběrného místa vedeném pod č. , Anonymizováno, : , Anonymizováno, , nacházejícím se na adrese , adresa, , a žalovaný se zavázal uhradit řádně a včas cenu plynu a související služby. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, podle kterých byl žalovaný povinen platit nejen zálohy na odběr plynu, ale i fakturu obsahující vyúčtování ceny za dodávku plynu. Ve všeobecných obchodních podmínkách byl sjednán též poplatek za odeslání upomínky ve výši 240 Kč /viz smlouvu, všeobecné obchodní podmínky, /. Žalobkyně žalovanému vyfakturovala nedoplatek na platbách za plyn a související služby fakturou č. , hodnota, znějící na částku 11 904,09 Kč za spotřebu plynu v období od 8. 3. 2024 do 4. 6. 2024 se splatností do 24. 6. 2024, a dále fakturou č. , hodnota, znějící na částku 73 190,91 Kč za spotřebu plynu v období od 22. 2. 2023 do 7. 3. 2024 se splatností do 16. 4. 2024, a 2 upomínkami, kterými byl žalovanému vyúčtován poplatek za odeslání každé jednotlivé upomínky po splatnosti ve výši 240 Kč za upomínku, celkem tedy 480 Kč /viz příslušné faktury, upomínky/. Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní výzvu včetně podacího lístku/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) a zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), vždy ve zn